„Mě se to nelíbí. Standa vždycky jezdí na Vánoce, a nakonec se k nám rozjede už teď. Co má asi za lubem?“ Posel z Liptákova - Experiment do kraje Cimrmanova stáří Hra první: Posel světla: Hra z budoucnosti Ve své podstatě celkem smutný příběh. Ano, dost jsem se zasmál, ale někde hluboko je z toho cítit smutek. Inu, rozhodně na nás v budoucnosti na starý kolna, nečeká nic dobrého. Naštěstí se synek zase vrátil do Prahy a cestou potrubní se srazil s chemikem. A teď vám zazpívám... Ano, ano, čtete dobře. Toto představení představuje dvě hry a dva semináře. Hra druhá: Vizionář: Hra se smrtí. „Tak já se vám podívám na toho Ptáčka pane Daněk“. Druhá z krátkých her ze série Liptákov je méně vtipná, než hra první z budoucnosti. Tato je naopak o věštění budoucnosti, ale ono to není věštění, jen takové obrazy. Hra první i hra druhá jsou na tom úplně stejně. Lehce nad průměrem. V té první hře mě velmi zaujal robot Artur. Ve druhé hře mě zaujala postava Smrtky. „Na shledanou“. Citát: Pane Smrtko, mě to trochu zaskočilo, já bych si potřeboval zařídit ještě pár věcí. Komentář k semináři najdete zde: https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Další z fantastických her divadla Járy Cimrmana. Poodhaluje život Cimrmana v Liptákově je opět plná dnes již zlidovělých hlášek, které hlavně dominuje hra Vizionář, čímž ovšem nechci snižovat kvalitu hry Posel světla. Piš barde, střádej, a až budeš mít dvacet milionů, přijď, zúčtujem spolu Peněženku mi můžou vzít, ale doly? Humor a vtip jsou naprosto dokonalý, tahle hra působí jako lék na špatnou náladu.