Pro mne se zde PKD objevil opět v novém světle. Takového jsem ho dosud neznala a celkově mě tou sérií zaskočil. V knize je toho tolik, že jsem nevěděla, jak to všechno vstřebat. Udělala jsem si spoustu poznámek a cítila jsem se zase jednou ve svém živlu. Ať už je pravda jakákoliv, tak si mě tím opět zcela získal. Někdy se zničehonic už ani nedalo číst dál, protože slova byla víc hutná... Jako kdybych měla poslepované závity dohromady a prosekávala se těstem...Ale i tak jsem chtěla číst dál. U PKD si netroufám říct více, protože u něj si každý může najít to svoje, co je mu nejblížší... Může ho chápat po svém a knihu si tak vždy užít. Někdy si říkám, že působí na ty části mého mozku, které spaly a on je probouzí...Či v nich něco sepne a vyšle signál dál... A to mám na knihách nejradši. Pro mne jsou tyto nápady geniální a je mi jedno, jak moc ujeté jsou. Tohle je svět fantazie, který protíná ten náš a skvěle ho doplňuje.

Chtěl-li bych někoho, kdo nezná Philipa, odradit od čtení jeho knih, strčil bych mu do ruky Valis. Valis je hodně nevšední literární zážitek na hraně mezi autobiografií a náboženskou sci-fi. Četl jsem po dočtení i nějaké studie od Dickovi a jeho tvorbě, a je to v současnosti možná jeden z největších oříšků pro literární vědu, jak vůbec k Dickovi přistupovat. Jak ukazuje jeden z citátů níže, je hranice mezi příčetností a šílenstvím velmi kluzká, a u Valise jsem měl chvíli pocit, že byl Dick pomatený blázen, chvíli pocit, že možná byl prorok, ale pak bych se asi s velkou pravděpodobností dopouštěl hereze. Valis je protknut gnosticismem, ale zároveň ho lze číst jako příběh o šílenství. Je to skutečný oříšek, jehož rozlousknutí není vůbec jednoduché. Samotnému se mi nechce pročítat 8000 stran Dickovy exegeze, kde myšlenky nakousnuté ve Valisu i v jiných svých knihách rozváděl. Jsou to zápisky šílence? To opravdu nevím, velká část v pasáží ukazuje, že Dick si byl vědom svého šílenství. Je si blázen vědom toho, že blázní? Dick po svém zážitku "2-3-74", byl asi už někdo trochu jiný, každopádně ona ontologická nestabilita, podvrácené světy a falešní bohové byli Dickovým tématem vždy. Valis lze chápat různě, ale nelze se vyhnout tvrzení, že je jakýmsi vyznáním Dicka k tomu, co se mu stalo v březnu 1974. Přes všechny nejasnosti a i přesto, že po dočtení vlastně spoustu věcí nechápu, musím říci, že Dick umí psát, měl talent jako hrom, přesto však myslím, že Valis by neměla být pro případné zájemce první Dickovinou, protože přece jenom je dosti náročný i pro ostřílené veterány Dickových próz. Níže uvádím citáty, které mě při čtení nejvíce zaujaly: "Hranice mezi příčetností a šílenstvím je tenčí než žiletka, ostřejší než psí tesák, a kličkuje rychleji než zajíc. Je nezachytitelná jako přelud. A snad ani neexistuje, snad je přelud." (s. 55) "Lidé vědí sami od sebe, jak najít smrtonosná slova, ale na ta hojivá musíte mít školy." (s. 68) "Realita je to, co nezmizí, když tomu přestanete věřit." (s. 78) PS: Nechybí ani Dickův typický cynický/černý humor viz případ Kevinovy kočky jakožto symbolu nesmyslnosti lidského utrpení. Představa mrtvé ztuhlé kočky, kterou Kevin vytáhne před Bohem a drží ji jako pochodeň za ocas, aby mu vrazil do očí pozemské utrpení, je – promiňte – prostě komická.