Takový milý tajuplný příběh pro děti o cestování v čase.

Hodně mě zarazilo hodnocení knihy v modrých číslech (ke dni 7. 4. 2023). No a pak mi to došlo. Nic bláznivého nebo přímo šíleného, nic superakčního, dokonce ani drastičnosti nebo potoky krve... Jen milý a jemný příběh o dětech užívajících si spoustu všedních radostí a dobrodružství v prostředí, které je pro ty dnešní dětičky minimálně škodlivé, v horším případě rovnou životu nebezpečné. Jo a ještě ke všemu krapet historie. Out, out, out... Jenže tohle je přesně TA kniha, kterou já dám číst svým dětem. Aby si nemyslely, že svět se dá přežít pouze tehdy, budou-li zažívat nereálné šílenosti, hrát si na rytíře a superhrdiny, kteří umí jenom vraždit, a budou-li se vyhýbat přírodě, protože ta je docela určitě zabije. O historii, která nám přece vůbec k ničemu není, radši nemluvím, její bezvýznamnost teď vidíme v přímém přenosu na Ukrajině. Tajné jezero mi svou poklidnou atmosférou a obdivem k přírodě a tradičním hodnotám i samotným zpracováním a prací s jazykem hodně připomnělo perfektní knihy Frances Hodgson Burnettové. A to je za mě to nejlepší doporučení. Ještě doplním, že loni vyšel v zahraničí druhý díl: Return to the Secret Lake. A přestože Tajné jezero by mi stačilo i jen jako samostatná kniha, jak bylo také původně koncipováno, doufám, že u nás vyjde i díl druhý a že se budu moci do tohoto světa vrátit. Jsem moc zvědavá, co děti zažijí tentokrát.