Tak tohle byla depresivní pecka s přímým zásahem, a že jsem už pár děl od pana Lustiga četla... Tohle dílo jsem dočítala dnes v práci, pod papírama knížku a soustředěnost naprosto někde jinde. Na druhou stranu by mě nadřízení tuhle slabinu prominuli, obzvláš, když jsem po zavření dočtené knihy šla naprosto bez výhrad - a ráda- plnit své pracovní povinnosti, v teple kanceláře, voňavé kafe před sebou, s vidinou polední cigerety a s výhledem na poklidně strávený večer s lidmi , které mám ráda - a už jsem pracovala se 100% výkonem a lebedila si, jak skvěle se vlastně mám.

Tak třeba Dita Saxová mě nebavila. Psána náznakově někým, kdo "to" zažil. "Lea" je naopak napsaná velmi věcně. Autor věděl. Hrdina (ne)tuší. Čtenář by nejraději zapomněl.