Knihu mám ve své knihovně a příležitostně se k ní vracím ( asi tak, jak si někdo jiný pročítá jednotlivé knihy z Bible). Vždy najdu něco, co stojí za zamyšlení, rozhodně je to inspirativní čtení.

Prostá, leč velmi složitá kniha. Podle mého jen zlomeček populace je schopen tuto knihu pochopit - zlomeček, který v životě zažil to požehnání, že dokázal poznat Tao, Bezejmenné, které je matkou všeho. Jen když člověk sám přestane tvořit (iluze v mysli), tak je schopen spatřit Tvoření, jen když člověk sám přestane mluvit, tak je schopen zaslechnout hlas Toho. To je asi princip taoistické filosofie nezasahování (wu wei). Jen když já sám přestanu působit, tak může působit Tao ve svém přirozenosti. Celá situace kolem knihy je komplikovaná tím, že čínštínu je hrozně těžké překládat, proto existuje spousty překladů, které se někdy dost dramaticky liší podle duchovní zralosti toho či onoho překladatele. Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta, jména, která lze jmenovat, nejsou věčná Jména. Bezejmenné je počátkem nebe a země, pojmenovatelné je rodištěm bezpočtu tvorů. Věru: Kdo se zbavil žádostí, vidí tajuplnou hlubinu, kdo se nezbavil žádosí, vidí omezené věci. Toto obé je společného původu, ale rozličného jména. Tuto jednotu nazývám tajemstvím, tajemstvím hlubším než jakékoliv tajemství, branou, z niž vycházejí utajené síly.