Nejsem si vůbec jist jak se na tuto knihu dívat, Líbilo se mi to, ale současně… taky ne. Jedná se o velice krátkou knihu, která má celkem rychlý děj. V dnešní době to samozřejmě není „horor“, málo koho tato kniha podle mě dokáže opravdu vyděsit, ale to neznamená, že nemá cenu si toto dílo přečíst, to vůbec ne. Poskytuje totiž zajímavý dobový náhled do vědění a chápání, což není k zahození. Jak jsem již napsal, děj je rychlý, ale nikoliv toliko zajímavý, Rychle mi vypadl z hlavy, snad jednou ze zajímavějších částí je popis prvního kontaktu Monstra s lidskou rasou, ale jinak nic poutavého. Konec pro mě byl také takový nemastný neslaný a co mě trápilo asi nejvíce, byla přemrštěná afektovanost v dialozích, které se mi zdály poněkud příliš přeslazené. Krásné byly popisy krajin, to přiznávám. Celkově nemohu tvrdit, že by to byla špatná kniha, ale mě nijak nezaujala a obávám se, že ji již znovu číst nebudu.

Ukázkový příklad, připomněl mi 'Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda', kdy samotné téma, myšlenka, jakoby táhne celou knihu i příběh. Všechno, co s sebou nese jakýsi rozkol, dualismus, rozštěpenost a mizérii, která nikdy nedokáže mít jasně daný rámec toho, co je správně a co špatně.... a mít tak pocit jakési uzavřenosti, celistvosti, mít odpověď... a namísto toho vás nechává ve zmatené směsici rozporuplných pocitů, neuzavřenosti. S Frankensteinovým monstrem musíte na jednu stranu soucítit, celý jeho úděl, jeho touha být milován, kontrastuje s vraždami... jeho touha ospravedlnit svoje jednání, které ale zároveň aktem zločinů ospravedlnit nemůže... a jak vůbec může něco, co bylo na Svět přivedeno takhle a poznalo jen to, co poznalo, jednat? A jak ho můžeme soudit? Absolutní osamocení, vykořeněnost a bolest, se kterou se jen stěží můžeme identifikovat. Věčné téma, které se nikdy nevyčerpá a ke kterému můžete konstantně něco přihazovat. Nicméně původní text je už jaksi ošlehán časem a ze samotné knihy se mnoho nedozvíme, není výrazně epická, nebo formálně poutavá či výrazná, nepřináší nic nového, kromě svojí samotné myšlenky o stvoření "člověka" člověkem, o hraní si na Boha a otázce, co za problémy to pro obyčejnou lidskou mysl přinese a to nejen pro stvořitele, ale i pro jeho stvoření... příběh byl přetaven v nesmrtelnou klasiku teprve později - vizí dalších lidí, jako třeba filmové klasiky Jamese Whalea, které daly monstru ikonickou, nesmazatelnou podobu (ač sám Whale, tuším, do jisté míry vnímal film jako parodii předlohy).