Knihu Zpěvy hvězd a stínů jsem četla souběžně s knihou Snové písně, svazek první. Víc o jednotlivých povídkách u jednotlivých povídek. Do hodnocení nejsou zahrnuty povídky, které jsem četla už v jiných sbírkách. Čili: hodnocení je matematický průměr povídek, které jsem ve sbírce četla poprvé.

Hodně nevyvážené. Oproti Zpěvům mrtvých, v nichž je jen jedna slabší povídka, se ve Zpěvech hvězd a stínů střídají naprosto strhující, tesknivé, hořkosladké, překrásné literární zážitky (Osamělé písně Larena Dorra, Věž z popela, Za jediný včerejšek) a veskrze obyčejné, myšlenkově povrchní, nezáživné, občas dokonce i nudné nedodělky ( Oceloví andělé, Stanice Šerá voda, Noční směna, Noc vampýrů). Přesto je ale i tato kniha takřka čistokrevný romantismus se vším, co k tomu patří. K tomu nutno podotknout, že romantismus je moje gusto. Zvláště, když se zkombinuje s žánry Sci-fi, Fantasy a jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů vůbec: Georgem Raymondem Richardem Martinem. Četl jsem od něj lepší díla, přesto ale na tu lepší část Zpěvů hvězd a stínů nikdy nezapomenu.