ke konci je kniha bohužel tak aktivistická, že mě zpětně nutí zpochybňovat autorovu objektivitu v předcházejících (na první pohled) velmi podařených částech

Souhlasím s recenzí, která tvrdila, že kniha skvělým uvedením do problematiky celibátu. Nejedná se nutně o souhrnné dějiny celibátu, nýbrž analýzu jeho podob a způsobů, kterými katolická církev celibát obhajovala. Autor pokračuje ve stylu, kterým se ubírá moderní teologie, tj. porovnává genezi raného křesťanství v židovsko-helénském kontextu, což mohu jedině kvitovat. Souhlasím s autorem, že celibát není žádné dogma a tudíž teoreticky nic nebrání jeho zrušení. S knihy je patrné, že autor je zrušení celibátu nakloněn. Bohužel autor rovněž nenastínil, jak by měla církevní hierarchie bez celibátu vypadat a na koho se bude vztahovat. Stručně řečeno, bude se moci ženit i sám papež? Ve své starší knize Konkláve - Tajemství papežské volby autor tvrdil, že pokud se stane papežská rezignace pravidlem, dojde ke snížení vážnosti papežského úřadu, protože papež by se tím stal jenom dalším úředníkem, který ze svého úřadu může kdykoliv odstoupit. Napadá mě ovšem otázka, jestli by se to samé nestalo i u kněží, biskupů či arcibiskupů. Samozřejmě, autor uvádí, že i dnes existují ženatí katoličtí kněží (konvertité od protestantů či kněží Východních katolických církví), jejichž autorita není o nic menší než u jejich římskokatolických kolegů. To je samozřejmě pravda, na druhou stranu, není stejně jako u papežské volby na místě stejný argument, že výjimky jsou tolerovány, ale nestávají se pravidlem? Oceňuji poslední kapitolu o sexuálním zneužíváním, kde se autor postavil za závěry studie z roku 2018, která potvrdila, že celibát není příčinou sexuálního zneužívání. Pouze v některých případech působí jako umocňující faktor. Osobně nemám zatím vyhraněný názor na zrušení či zachování celibátu. Ke kněžím jako katolík mám velikou úctu, protože vím, že se rozhodli vzdát jedné z nejvyšších svátostí. Osobně si život bez dětí už nedokáži představit a tudíž cítím respekt, pokud se někdo zasvětí službě Bohu, lidem a církvi. Na druhou stranu nedokáži říci, jestli by se můj obdiv ke kněžím snížil, pokud by měli povoleno uzavírat sňatky a mít rodinu. Patrně nijak zvlášť, ale určitě bych nad tím nemával jen tak rukou. Celkově si ovšem musí čtenář uvědomit, že církev postupuje v případě reforem velice pomalu a uvážlivě. Na jednu stranu je to špatné, na druhou stranu možná i důvod, proč církev přežila slavná impéria i mocné dobyvatele.