Ač tohohle bláznivého grafomana čtu velmi ráda, kolem téhle bichle jsem kroužila poměrně dlouhou dobu, než jsem se odhodlala zaklepat na přebal a vstoupit... Ovšem stálo to za to! Zvláštní synchronizací (kterou pozoruji celkem často, asi má literární Bůh velký smysl pro detaily) došlo k propojení mého momentálního, poněkud asociálního, naladění s tímto postapo příběhem, ve kterém lidstvo vymírá rychleji než nosorožci v Africe a kde není místo na lítost či přílišný soucit. A zcela upřímně se přiznávám k pocitům jisté škodolibosti či zadostiučinění, kdy v určité části knihy končí jeden každý odstavec Kingovými slovy "Žádná škoda" (kdo četl, ví). Co jsem na téhle objemné knize hodně ocenila (krom toho, že se dá v nouzi použít jako zbraň těžkého kalibru, případně jako posilovací závaží místo činek) je reálnost příběhu. Nadpřirozena zde moc není, v anotaci zmiňovaný Flagg je spíše archetypem zla a temné stránky lidí obecně než ďáblem odkudsi z pekelných vrstev. Příběh je dokonale propracovaný a uvěřitelný, dokonce místy tak sugestivně, že při kýchnutí člena rodiny jsem se na okamžik dokonale vyděsila. Pro katastrofu globálního dopadu není potřeba srážka s meteoritem, invaze mimozemšťanů ani obživlých zombíků. Lidé si na vytvoření inferna dokonale vystačí sami... A nemám nejmenší iluze o tom, že takové vojenské tajné (a možná ani ne tak moc tajné) laboratoře s velmi zajímavými preparáty nejsou tak docela fikcí. V první části příběhu se rychlostí blesku rozšiřuje virus a lidí je stále méně a méně... mezi hlavní skupinku přeživších patří Nick - hluchoněmý klučina, Glen - postarší sociolog malující nevkusné krajinky, Stu - chlapík co toho moc nenamluví, Harold - zakomplexovaný přemoudřelý mladík neschopný dospět, Fran - čerstvě těhotná mladá žena, Larry - nepříliš úspěšný rockový muzikant, Lloyd - vrah a lump k pohledání, Tom - mentálně zaostalý jedinec a jeden pes. S tímto prapodivným obsazením rozehrává King famózní hru o přežití, která se z první fáze chaosu a zmatku snaží vybudovat nové společenství na bázi demokracie a zároveň bojovat proti druhé části přeživších, kteří se postavili na stranu temna. "Hledáme jiné lidi. Proč si myslíš, že to děláme? Rozpačitě na něj pohlédla. "No, protože je to správné", odpověděla. "Lidé potřebují jiné lidi. Nikdy jsi to necítil? Když jsi byl sám?" "Ano. Kdybychom neměli jeden druhého, zbláznili bychom se samotou. Když jsme spolu, blázníme ze sebe navzájem. Když jsme spolu, stavíme míle letních chat a o sobotních nocích se zabíjíme." Prostřední část popisující zoufalou snahu nastolit jakýsi řád je poněkud nudnější, ale mám dojem, že to byl zcela autorův záměr - ukázat na nesmyslnost určitých zažitých dogmat. Závěr je nesmírně strhující bitvou mezi archetypálním dobrem a zlem, přičemž autor neváhá odpravovat hrdiny, které jste si zrovna oblíbili. Celý příběh je jako bonus prošpikován bystrými úvahami nad lidstvem jako celkem (většinou pronášenými ústy sociologa Glena), ekologií, nad potřebou či zbytečností přílišné organizace, nad mírou svobodné vůle a sílou manipulace s lidmi a mnoha dalšími aspekty lidského hemžení. Ukázka jedné z (bohužel velmi pravdivých) úvah: "Protože si skutečně myslím, že všechny nové společnosti, aspoň ty v západní kultuře, budou znovu stavět na technice. Je to škoda a určitě by to nebylo nutné, ale bude to tak, protože jsme všichni lapeni. Nebudou si pamatovat - nebo nebudou chtít pamatovat - kam nás to dovedlo. Špinavé řeky, díra v ozónové vstvě, atomová bomba, znečištění atmosféry. Budou si pamatovat jedině to, že jim kdysi bývalo v noci teplo, aniž se příliš snažili." Pro mne je tahle kniha to nejlepší, co jsem od Kinga četla. Geniální.

Můj první King a dopadlo to ne úplně podle mých představ... Těšila jsem se opravdu hodně, ale nebyla jsem schopná se začíst. Začátek byl perfektní - takové to bublání pod hladinou, už se něco děje, blíží se to, utahuje to smyčku - tady se ani nedivím, že je King mistrem napínavých příběhů. Ale pak se pandemie rozlezla a já nějak ztratila zájem... Napětí vyšumělo jako tableta vitamínu C a rozplizlo se do ukecanosti... Pro milovníky Kinga je vydání rozšířené o 400 stran určitě parádním kouskem, pro začátečníka ale hlubinou, ze které se těžko vynořuje... A nebo mám už těch pandemií plné zuby a měla jsem si knížku nechat na jiné životní období... Teď to každopádně byl velký ťápanec mimo.