Tak na takový příběh jsem už opravdu moc stará. Přečetla jsem ho celý a stále jsem čekala na nějaké smysluplné vyvrcholení. A kde nic, tu nic. Moresy z amerických škol se bohužel přenáší už i k nám. Z děvčat se stávají (teď budu neuctivá) "slepičky". Děti (a nejen ty) stojící vedle sebe komunikují spolu přes mobily. Bez sociálních sítí se neobejdou. A vrcholem jejich štěstí i neštěstí jsou nějaké "lajky". Co je to za přátele, před kterými nemůžeš přiznat, že se s tebou rozešel kluk? Co je to za přátelství, když ti dlouholetý kamarád přebere holku? Co je to za přátelství, když dlouholetá kamarádka podlehne spolužačce s psychopatickými sklony a po škole roznáší tvá intimní tajemství? A řešením je rozbíjet auta na vrakovišti? Nebo se stále omlouvat (nejlépe na veřejnosti)? To mi připadne poněkud scestné. Asi jsem už fakt moc stará, ale jako ukázka nezdravých mezilidských vztahů ten příběh sloužit může.

Dnes sa zobudila moja teenagerska dušička a túto knižku si úplne užila :-D stredoškolská americká klasika so všetkými klišé, ktorá však bola napísaná veľmi pekne a hoci v nej nechýba rovnako klasické ponaučenie, tak mi neprišlo úplne silené. Pohodovka na dve hodiny na gauči (pri ktorých som sa stihla pohrať s deťmi, dať im jesť a ďalších cca desať iných činností). A všetko dobre skončí! :-) (ako inak)