Jedna z nejslabších Kingových povídkových sbírek - ale stejně je její četba jako návrat domů. Pravda, ten domov se tak trochu mění, jak přerůstá, za zvuku pekelně dobrých kapel si v něm podávají dveře mstitelé, spasitelé, upíři a proměnlivé děti, zuby s nožičkama, tenisky s mrtvou mouchou na špičce a prst číhající z výlevky se chovají trochu nevypočitatelně - ale co se dá dělat? Domov je domov - a návyk je návyk, že, Mr. King?

Takže dnes tady máme pár povídek. Pár skvělých povídek a pár, no...ne tak skvělých... Tři z nich jsem už četla jinde: Nechte dítek jíti ke mně ve sbírce Hlas krve pod názvem Trápení s dětičkami, 5/5. Tenisky (tam jako Kecky) a Věnování v majstrštichu Temné vize, 4/5 a 2/5. Hlavně u těch dvou posledních je to už nějaká doba, tak mě zajímalo, zda se moje rozhodnutí změní během druhého čtení v době, kdy mám Kinga načtenějšího. ("Už tehdy jsem věděl, že na světě žijí lidé - a je jich až příliš mnoho -, jejichž smysl pro představivost je buď otupělý, nebo úplně umrtvený, a kteří žijí ve stavu jakési duchovní barvosleposti. Vždycky mi jich bylo líto a ani mě nenapadlo (alespoň tehdy), že mnozí z těchhle lidí bez fantazie litují mě nebo mnou dokonce pohrdají nejen proto, že trpím iracionálními strachy, ale taky proto, že téměř všem a všemu hluboce a bezvýhradně věřím.") Věnování futr stejně, ale "místní" Tenisky se mi napodruhé líbili víc, takže jsem jim změnila hodnocení :) Přemýšlela jsem na tím, co povídky ve sbírce spojuje. Ano, zapojila jsem tu věc, kterou mám v hlavě. A musím uznat, že mi to dávalo dohromady docela smysl. Ne, že bych se úplně bála (noční můry), ale splnilo to očekávání mojí pomatené mysli (snové výjevy). A přestože se většinou snažím hodnotit povídky, dnes udělám výjimku a budu hodnotit knihu jako celek, ne jako průměr povídek. Protože já po dočtení měla strašně dobrý pocit. Tak dobrý, že jsem Mistrovi odpustila i něco, co mě úplně nedostalo. Pocitově tedy 4,5 z 5 :) Napsala i něco jako názor k jednotlivým povídkám :)