Kniha má dvě části - první, rozsáhlejší, se zabývá duchy a bájnými bytostmi, zatímco druhá bohy. Text je doplněn černobílými ilustracemi různého původu. Celkový dojem: sbírka bizarních pověr, jež se zachovaly ve zlomkovité a velmi zkreslené podobě. Není to tak úplně nezajímavé, ale určitě tu nenaleznete nějaké hlubší ucelené informace o původní slovanské kultuře a duchovnosti.

Zajímavá kniha na zajímavé téma, avšak čekal jsem něco trochu jiného. Předně je tam kvantitativně velmi málo bohů a také obsahově jsou kapitolky o nich velmi strohé; jak poznamenává jeden z předchozích komentářů, tak jsou zde popsány spíše bytosti nižšího významu (křesťanským žargonem démoni) a lidové svátky. Což navazuje na druhý nedostatek, jenž vnímám jako ještě závažnější - používání křesťanské terminologie, například "kostel" jako místo uctívání slovanských bohů (ty mimochodem autor velmi často nazývá jako "bůžky"), dále jako důvod proměny člověka v démona často označuje absenci křtu, také používá termíny Vánoce či Velikonoce - zde by bylo lepší využívat spíše původních oslav rovnodennosti apod. I o celém slovanském náboženství hovoří jako o "modloslužebnictví", což v autorově podání vyznívá poněkud negativně. Celá kniha je tak protchnuta křesťanským světonázorem a morálkou. Možná je autor ovlivněn terminologií a názory Helmolda z Bossau (z nějž společně ještě s Adamem Brémským a Dětmarem z Merseburku velmi často čerpá), avšak ti všichni byli křesťanští kněží, takže u nich je tato zaujatost pochopitelná, nikoliv však u akademického filosofa a historika. Zajímavý je dále autorův názor, že mnozí ze slovanských bohů jsou deifikovaní náčelníci a jiní předci, zároveň ale tuto myšlenku považuji za nedostatečně podloženou. Jazyk je (i podle předmluvy nakladatele) téměř původní, a tak to dodává určitou autenticitu doby vzniku - zároveň však jazyk nijak zásadně neztěžuje čitelnost dnešnímu čtenáři, kupříkladu takový Palacký už je poněkud jiná káva, a to i s většími zásahy do textu. Překlepů a jiných chyb je v knize velmi málo a občas jsem i váhal, jestli ta podivná fráze či z dnešního pohledu přímo chyba byla chybou i v době vzniku díla. Dále také oceňuji ilustrace, některé jsou skutečně velmi povedené a krásně doplňují text, zvláště u některých bytostí, jako je třeba můra nebo děděk, jsem si je poté dokázal lépe představit. V neposlední řadě také oceňuji rejstřík, k dokonalosti tak po formální stránce chybí už jen seznam literatury. I přes své zabarvení má kniha jistě svůj význam a je pravdou, že pokud se oprostíme od dřívějších křesťanských zástěrek a dnešního ezoterismu v této oblasti, tak se nic moc nového vlastně nevybádalo. I přes určité výhrady autor využívá vědecké metody bádání a nepodřizuje své závěry různým konspiracím a rádoby národovectví, jak tomu u některých současných děl v této oblasti bývá. Abych ale ještě více zdůraznil pozitivní přínos knihy, tak první část knihy o bytostech a duších je velmi zdařilá, taktéž mě velmi pobavilo, že často zdůrazňovaný neduh podvržených dětí a různých zlých bytostí bylo, že "hodně jedí", což ale zároveň dává smysl vzhledem k tehdejší životní úrovni. S trochu přimhouřeným okem 4/5.