Jelikož toho o klasické hudbě vím docela dost, knihu jsem si náramně užila. Byla v ní obsažena témata z tolika různých okruhů, a přesto to všechno do sebe zapadalo. Historie Československa, historie klasické hudby, muzikologie obecně, druhá světová válka atd. Neskutečně zajímavé počtení, i když chápu, že pro někoho možná až moc odborné...

Knihu jsem dostala jako dárek a moc se mi do ni pouštět nechtělo, neboť mě podle anotace nijak nezaujala. O hudební teorii nevím vůbec nic, noty neumím ani na žádný nástroj nehraju a klasickou hudbu sice ráda mám, ale dostatečně ji ocenit asi neumím. Ale bylo to moc příjemné čtení. A i když je Pražská sonáta prošpikována odkazy a různými zajímavostmi s hudebního světa, kterému vůbec nerozumím, na čtení dalších stránek jsem se vždy těšila.  Líbilo se mi několik dějových linek v různých časových obdobích, oceňuju kolik si toho autor musel nastudovat, aby mohl psát o české historii, byť je sám Američan. Příběh mi nepřišel nijak přitažený za vlasy, i když samo o sobě jde určitě o fikci. Líbil se mi i překlad a grafická úprava obálky.  Příjemná změna po všech těch detektivních příbězích, které se mi dostaly v posledních letech do rukou.