Ukázka obyčejného života jaký byl a jaký je. Případně jaký bude. Tlusťoch Bowling je obyčejný, nesympatický pojišťovák, a z té perspektivy se strefuje do svých malicherných, omezených spoluobčanů a kritizuje mizernou dobu typizovaných dvojdomků a všeobecné honby za výdělkem. Georgie Bowling ale taky kdysi žil na venkově, aniž si to uvědomoval obklopený přírodou a lidmi, kteří si byli jistí svým místem na světě. Konec starých časů ale není jediné téma, byť zabírá hodně prostoru. Už tady popisuje Orwell dvě minuty nenávisti (i když to nejsou zrovna dvě minuty), hromadné provolávání hesel a vyhlídky na obří portréty a gumové obušky. Ve výsledku vlastně smířená kniha, Bowling si přizná, že minulost se nevrátí a budoucnost ho nemine, ale zůstává vědomí, že bude jedině hůř. Díky tomu, že vypráví jeden z mnoha, příliš se nelišící od ostatních, je navíc text zvlášť naléhavý.

George O. poutavý a opět zase zajímavě jiný. Tenkrát v Angli... Vše bylo takové opravdovější.Byls bezstarostný,co nejvíce si užít a objevovat nepoznané,vše bylo tak nové.Nekonečno možností ve věku dospívání.Které se postupně jakoby zúží do nějakého předem nastaveného profilu snad stereotypu (zprůměrní se). Tenkrát v dětsví... To bylo tenkrát,jak nás naše mamky nemohli dostat domů k večeru.Bylo to komické a absurdní pohledem kluka.Volali a prosili z okna a my dělali,že jako máme nějakou zdánlivě nevysvětlitelnou poruchu sluchu :) Co je vlastně špatného na dětství.Podivil by se George.Jako dnes,kdy se zkracuje.Čím dál víc se podobají rodičům a jejich setrvačnosti. Tenkrát než začali padat bomby... Zpočátku zasmušile pětačtyřicátník rekapituluje.Nostalgicky vzpomene.Prolínání z obav v budoucnost a co přinese.Strach a zmar,který G.Bowling zná z první velké války.Vzpomínky zůstávají.Co takhle změna. Zůstat a nebo s pár pencemi v kapse zažít částečně návrat do zapomenuté krajiny toho kluka co dříve znal.Vystřízlivení.Důsledek.Podrobení.Neodvratný tušený zmar.A bomba letí ssssszzzzzzzzz.Není snad větší zmar pravidelné denní častování v přilehlých knajpách s plkáním nad rozlitým mlíkem.A to zrovinka ted bomby nepadají... Tenkrát v třicátém devátém... Kdy ještě neexistovalo něco jako Farma s osmdesátčtyřkou.Byl tu však Orwell,NaDeCHoVaL sE před nastávající hrozbou.I tady dokazuje pozorovací talent se zachycením poměrů ve společnosti.Změn nejenom u lidí.Prostředí.Uvažování.Nemusí jít vyloženě o prorockost.Ale i zde je podobnost s naší dobou patrná.Opravdu se tolik zase nezměnilo.Další G.Bowlingové a jiní chtějí změnu,stejně jako...stejně jako tenkrát. Vždyt nadechnout se,je někdy tak těžké. Tenkrát...tenkrát jako dnes.