Tuto knihu nedokážu snad ani slovy ohodnotit ;-). Vrátila jsem se k ní za posledních zhruba 25 let třikrát a ani tentokrát to nebylo určitě setkání poslední. Příběh mne vždycky doslova strhne a já se od knihy nedokážu odtrhnout od začátku až do konce, který se mi líbí asi nejvíc. Mimochodem já osobně pochopení pro mladou paní de Winterovou mám - vždyť ne každý člověk je v tak mladém věku hned vyzrálý a sebevědomý... Pro mě se jedná definitivně o nejlepší autorčinu knihu, je výborně napsaná a čtivá. Četla jsem sice i některé její další, ale jen k Mrtvé a živé se opravdu ráda vracím.

V románu mě zaujaly především dvě věci. První je úžasně vykreslená doba, kdy se děj odehrává, což je dané hlavně stylistikou. Z každé stránky na mě dýchala atmosféra filmů pro pamětníky - gentlemani v oblecích, čaje o páté ... A za druhé se mi znovu potvrdilo, že peklo na zemi si připravujeme my sami svými myšlenkami - vlastně celá první polovina je o rozjímání hlavní hrdinky a jejích sebezničujících úvahách o tom, jak ona je absolutní nula narozdíl od báječné Rebeky. Sice chápu autorčin záměr, ale místy už toho bylo opravdu moc.