Posel a Zlodějka knih nehráli na to, abych jim uvěřila, ale přesně to se stalo. Clayův most má být, přišlo mi, téměř realistickým příběhem, ale já mu bohužel neuvěřila už základ, tedy vypravěče. Autor se převtělil do muže píšícího stylem odpovídajícím nezkušenému spisovateli, který chce psát přirozeně. Tomu odpovídají hlavně krátké věty (zvláštně řazené do odstavců, často na principu 1 věta = 1 řádek), dále na jedné straně používání nespisovných slov (překladatelsky dobře zvládnuté, až na výjimky – např. „staříka s elektrickejma vlasy“), na druhé straně obrazných vyjádření, která vypravěčově „nezkušenosti“ zase tolik nesedí. Vadila mi i přemíra otázek a několikrát nastíněná budoucnost, vesměs tragická: „A nevěděli, co je čeká.“ „A s námi šla volným krokem smrt.“ Tento styl byl pro mě natolik rušivý a nepřirozeně působící, že jsem pak viděla umělost (bráním se použití slova kalkul) i v tom, jak autor bratry podělil specifickými vlastnostmi, koho nechal odejít či umřít, jak pracuje s motivy (kolíček). Nedávno jsem dumala nad označením „knížka pro mě“. Jaká jiná by to měla být než tahle: napsal ji můj oblíbený spisovatel, jsou to jakoby vzpomínky na rodinu, je plná lásky, nese poselství. Někdy to zkrátka nevyjde – a mně je to v tomhle případě líto.

To podstatné o novém románu M.Z. se dovíte v anotaci a na záložce knihy samotné. Já přidám moje čerstvé dojmy. Jelikož mám přečtené i jeho předešlé romány, často se mi při čtení připomínaly, nejvíce ta poslední "bratrská" trilogie (možná to byla taková rozcvička), ale i z těch ostatních tu byly jisté stopy. Autor má svůj typický způsob vyprávění se zvláštní poetikou, která vás přinutí zvyknout si na něj a číst poctivě nebo i opakovat čtení některých neobvyklých slov a vět, ať už při popisování atmosféry nebo v rozhovorech. A takto je přiblíženo divoké soužití povahově rozdílných bratrů a jejich drsných způsobů a her (toho rvaní a zranění bylo na mě dost), naschválů i situací, kdy si zase pomáhají. Zažívají i chvíle bezmoci a smutku... a každý je řeší po svém. Kromě klukovských osudů se v románu odvíjejí i osudy jejich rodičů a dalších postav, které mají v románu větší či menší význam. Prostředí rodiny, školy, periferie, dostihů či samotná stavba mostu - je toho dost a nechybí tajemství, přezdívky, symboly, talismany (a psi i další zvířata)... Je to pestrý, lidskými osudy i emocemi zaplněný příběh. Je to prostě Markus Zusack, zase trochu jiný, ale stále dobrý vypravěč. (Původně jsem chtěla napsat i nějaké výhrady, ale nějak se mi to přes noc rozleželo, a taky je to můj oblíbenec, zvláště kvůli těm minulým knihám.)