Monumentální zakončení velkolepé série. Tohle není klasický Wh40k. Tedy, je to klasický Warhammer, ale zároveň je to něco mnohem víc. Příběh se vymyká klasickému schématu, je to román, rozdělený do tří dílů, se skvěle napsanými postavami, epickým příběhem, monumentálními scénami, dech beroucími událostmi a příběhovými zvraty. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co lze ve světě Warhammeru nalézt. Příběh čtenáře zcela pohltí. S napětím sleduje Eisenhornovu cestu. Abnett se s čtenářem vůbec nemazlí, jako obvykle, chtělo by dodat. Nedává žádný čas ani prostor na aklimatizaci a hned na úvod servíruje naprosto epickou bitvu s titánem chaosu. Je to zcela klíčová událost, která významným způsobem ovlivní Eisenhorna a v důsledku toho další události příběhu. Následky jsou závažné, krok směrem k radikalismu zcela bezprecedentní. Příběh v méně intenzivních okamžicích skvěle doplňují úvahy o kacířství, překračování hranic, úvahy o chaosu. Imperiální víra tváří v tvář bezbřehé temnotě a nepředstavitelným hrůzám. Skvěle jsou popsány vnitřní myšlenky a bitvy protagonisty. Eisenhorna čeká nelehký zápas, setkání se starými přáteli, opět se objevuje pradávný a velmi nebezpečný artefakt, zároveň však inkvizitor ukazuje svoji lidštější stránku. Skvěle je popsáno působení chaosu skrze zakázané vědomosti, skrze stránky temné knihy, podvratné, plíživé, šepotání, přemlouvání, vemlouvavé, téměř laskavé. Slabé mysli nemají šanci vydržet, chaos je ovládne, silné mysli taky nevydrží, nikdo nevydrží. Pouze nemnohý inkvizitor. Parádní kniha, skvělý příběh, naprosto odzbrojující závěr trilogie. Pro fanoušky Warhammeru naprostá povinnost.

Velice strhující uzavření Eisenhornovi trilogie. Chvílemi ani chudák Gregor neměl příliš času na oddych. Abnett tohle vážně umí, vtáhnout doprostřed dění a nedat vydechnout jak hrdinům, tak čtenáři. Škoda jen, že konec byl na můj vkus rychlý možná až moc. To nicméně na kvalitě příběhu vůbec nic neubralo.