Tahle knížka mě zasáhla svou syrovostí. Literárních kudrlinek tady moc nečekejte, zato příběh je dostatečně mrazivý, podepřený důležitými historickými milníky. Děj je vyprávěný v er-formě, ale já se celou dobu nemohla zbavit takové přítomnosti, jakoby šlo o vzpomínky skutečného vypravěče Hanse. I když kdo ví, kolik takových Hansů v českém pohraničí žilo... Znovu kniha, která připomíná, jací lidé jsou a jací dokáží být za jistých okolností... Nedělí se podle národností, ale na lidi dobré a špatné. A na to bychom neměli zapomínat... Zvlášť ne v současnosti, kdy je nám opět vnucováno, kdo je dobrý a kdo špatný - a světe div se, znovu podle národností... "Hansovi hlavou projela představa, jak kulometem míří na toho usmívajícího člověka před sebou. Na kamaráda. Hergot, jaký to všechno mělo smysl, ptal se sám sebe." str. 197

Ani se mi nechce věřit, že se jedná o autorovu prvotinu. Napsat o knize s válečnou tématikou, že je krásná, výborná a skvěle napsaná je trochu jízdou v protisměru, ale mě se to fakt moc líbilo! Lidé jsou a budou vždy různí a nebude to národností, barvou pleti či vyznáním. Přísloví "Kam vítr tam plášť " naši zemi, a mnohé lidi v ní žijící, vystihuje velmi trefně. A platí to za každého režimu! A to je to smutné, neradostné poselství této knihy. Nicméně opět doporučuji s klidným srdcem, početla jsem si!