Ale jo, v rámci žánru oddechové literatury se čte hezky, nejedna čtenářka může i něco malého či většího upéct. Děj je poměrně předvídatelný a je to taková pohádka pro starší a/nebo ne tak hezké holky, ale četlo se to celkem fajn, za mě něco mezi 3 a 4 *, zaokrouhluji dolů, protože děj byl poměrně banální. (duben 1676 str.)

Já vím. Nemám to číst, když nepatřím do cílové skupiny, tedy ke čtenářkám časopisů pro ženy. Sama před sebou se omlouvám tím, že jsem po knížce sáhla z jiných než literárních důvodů (řekněme vzdáleně osobních). Protože literatura to není. Rozumím ale tomu, proč lze tuto knížku přijmout. Opravdu jsem přesvědčená, že autorka upřímně předkládá svou představu světa, ve kterém DOBŘÍ lidé nakonec dosáhnou osudu, který si zaslouží; stačí jen malé popostrčení od jiných DOBRÝCH lidí – a DOBRO se šíří jako lavina. Tady se to týká dvou žen: jedné "Mám smůlu na chlapy, je to asi kvůli mé boubelatosti" a druhé "Svému muži jsem obětovala vše a on mě odkopl" (no dobře, někdy jsem do těch časopisů nakoukla :-)). Na začátku je jedna smutná a osamělá, druhá nešťastná a odkopnutá (takže skoro totéž), ale jakmile se setkají, už se DOBRO nezadržitelně rozjíždí a strhává s sebou všechny, kteří se připletou. A ti špatní? Těm není pomoci. Já jsem mívala takové příběhy taky ráda: nešťastné ženy, zklamané muži, najdou svůj nový život, a ti podrazáci se nakonec chytnou za nos a pozdě honí bycha, chacha. Jestlipak se autorka inspirovala filmy jako Pomsta ženy středního věku, Klub odložených žen nebo Pod toskánským sluncem, ale nakonec třeba i Medvídek, jak mě párkrát napadlo… Styl odpovídá obsahu, nutno ocenit :-). Každá zkušenost je dobrá.