ČÁST1.
Předně, „Dopisy psané stoikem“ jsou kompletním vydáním Senecova údajně nejvyzrálejšího díla, jenž bylo až dosud v seznamech jeho prací vedeno pod hlavičkou, či variací na ni, „LISTY LUCILIOVI“. Jelikož datum jejich posledního, eponymního, vydaní pamatuje ještě Husáka, tak jsem se už už chystal smířit s pořízením druhé, nejnadějněji se jevící, v současnosti nabízené volby, „O duševním klidu“.....
ČÁST1.
Předně, „Dopisy psané stoikem“ jsou kompletním vydáním Senecova údajně nejvyzrálejšího díla, jenž bylo až dosud v seznamech jeho prací vedeno pod hlavičkou,...
ČÁST1.
Předně, „Dopisy psané stoikem“ jsou kompletním vydáním Senecova údajně nejvyzrálejšího díla, jenž bylo až dosud v seznamech jeho prací vedeno pod hlavičkou, či variací na ni, „LISTY LUCILIOVI“. Jelikož datum jejich posledního, eponymního, vydaní pamatuje ještě Husáka, tak jsem se už už chystal smířit s pořízením druhé, nejnadějněji se jevící, v současnosti nabízené volby, „O duševním klidu“...no, duševní neklid mi nedal, já nezlomně surfoval éterem dalších pět minut a hle; Dopisy psané stoikem.
Stojí za to si je, jako asi jen máloco, přečíst...stejně jako stojí za tu námahu (jež se ale za běhu, už pro snahu samu, mění v odměnu) si je nějak důkladněji sám za sebe shrnout (neboť „Je třeba postupovat tak, aby to, co četbou nashromáždíš, uvedlo tvé pisátko v souhrn...a i když bude na tobě zřejmá podobnost se spisovatelem, přeji si, abys mu byl podoben jako syn, a ne jako odlitek; vždyť odlitek je cosi mrtvého.“); mnohé souvislosti vám jinak uniknou a zůstane dílčí, povšechně inspirativní dojem, jenž, bez nějaké pojivové tkáně (Ta Dopisům, vzhledem k poněkud nekoncepčnímu charakteru jejich vzniku, chybí. Zas ale nemějte strach; Někdo se tu sice v komentářích k Senecovi a jeho dílům dušuje, že nejde o „žádnou oddechovku“, jiný zas četl jedinou jeho knížku „přes dva roky“ a tak jsem měl trochu obavy stran přístupnosti textu...naprosto zbytečně, alespoň co se Dopisů týče; prošly mnou, a v žilách stále kolují, jako živá voda a naopak jsem se musel mírnit; když se vám mysl, takřka co dopis, rozutíká do všech stran, tak její cestičky nechcete hned utínat dopisem následujícím. To si pak fakt připadáte jak sériový vrah mentálních novorozeňat...mě se osvědčilo tempo cca desíti stránek/den + jejich rekapitulace) čas rozfouká. A to by byla věčná škoda.
Jelikož se mi vlastní resumé, co do objemu, poněkud vylilo z vany na asi deset normostran, tak se zde spokojím s kratičkým výňatkem. Vytržen z širšího kontextu bude asi znít banálně, ale ve své podstatě jde o nejvýstižnější zobecnění, jakého jsem schopen; Veškeré utrpení se váže s nedůležitým, to jest s vrtkavým, pomíjivým a neukojitelným (štěstěna, vášně, neřesti...potažmo s objekty tohoto tria, peníze, hmotné statky, moc) Jediná důležitá, nezcizitelná a stálá, protože vnitřní a ovladatelná, míru znající a tedy sytá, hodnota se váže k dobru, jež vyvěrá z rozumu a ctnosti (více viz. PS) které jsou mu průvodcem i vládcem. (Tato trojjedinost dobra, rozumu a ctnosti, z níž se sestává tvář moudrosti, má být zdrojem neochvějně stálého blaha) Toto mějte neustále a bděle, v činech i rozhodování, vždy na prvním místě...No jo no, v Dopisech není pro samý rozum, moudrost, dobro a ctnost moc kam šlápnout (vlastně je; do kouřících kobližků vrtkavé štěstěny, nezkrotných a věčně hladových vášní + neřestí a lpění na pomíjivém životě) a proto vězte, že vám bude ku prospěchu, a vaší moudrosti ke cti, když tato slova co nejdřív zbavíte kysele posměšného nánosu, jež s sebou obyčejně nesou; jsou totiž ústředním a zcela vážně míněným námětem úvah celého díla, pročež se jim z ryze prozaických důvodů (neexistence významově lépe zastřešujícího výraziva) dost dobře vyhnout nelze. Jako já už jsem masáží Dopisů zpracován tak, že na mě může zpoza ctnosti o půlnoci bafnout mudrců pět a struna jízlivosti ve mně ani necekne.
Ještě se ale na chvíli vraťme k onomu ústřednímu námětu; Jádrem stoicismu, jak ho alespoň na základě tohohle spisu vnímám, je učit se rozlišovat mezi zdánlivým a skutečným prospěchem/škodou, což vede k překopání hodnotového žebříčku, respektive podkopání důležitosti příčin nežádoucího žití/prožívání a naopak přisouzení vrcholné důležitosti osobně rozpoznanému dobru, rozumu a ctnosti, tedy moudrosti; neboť jen ta vládne sama sobě „...zbavuje mysl marnosti a dodává jí opravdovou velikost.“ Teprve až z takto nastavené, a skutečným konáním zvnitřněné, hitparády ne/důležitostí může vycházet onen klid, s nímž jsou stoici obecně spojováni a s nímž čelí „nedůležitostem“, jejichž jediný užitný význam spočívá v tom, že skýtají možnost jít příkladem moudru již dosaženému a cvičiště/posilovnu moudru se rýsujícímu. Seneca fakt netroškaří a v tomhle smyslu rozebírá nemoc, zmrzačení, mučení, smrt blízkých, i blížící se smrt vlastní...ale stejně tak i štěstí, zdraví a bohatství. Jup, tohle není žádný víkendový seminář, ale celkem hardcore program lidí, co radši shoří, než aby se vzdali svých zásad. Vím, zní to šíleně, ale není; šílení jste vy, jak Seneca taktně vysvětluje. (Tohle ovšem na ulici nevykřikujte; Moudrost „nechť odnímá nepravosti tobě, ale nevyčítá je jiným. Nechť se neliší od obecných mravů a nechť si vede tak, aby nevznikal dojem, že odsuzuje vše, co sama nedělá. Lze být moudrým bez okázalosti a bez zavdávání příčiny k nenávisti.“)
Tady bych se oslím můstkem mohl přemostit k asi nejcitlivějšímu bodu díla; jelikož téma sebevraždy nedílnou součástí Dopisů je, tak jsem fakt dost zvažoval, jestli se ho nějak výrazněji dotknout, nebo ne. Mě třeba Senecova neúprosnost pomohla si uvědomit jednu důležitou věc...ale zas bych jí, zvlášť když ani dost dobře není v úplné souhlasnoti s předlohou, nerad někomu ublížil...Co chci říct; buďte připraveni, že zde tohle ožehavé téma je a že za nijak zvlášť ožehavé považováno není.
Ale nebojte (strach je totiž neřest) tlumičem absolutna všeho toho výraziva je prostor mezi ním a snahou jej naplnit/potřít. Velká část zde udílených poučení se nachází právě v této přechodné, šedé zóně...jak by tomu ostatně mohlo být jinak; vždyť „Ke každému přistoupí zlo dříve nežli dobrá mysl, zlo se nás vesměs zmocňuje předem. Učit se ctnostem znamená odučovat se neřestem.“ Ovšem pozor, šedá zóna nechť je skutečně vnímána jako přechodná;„Lidé říkají, že my, stoikové, jim vytyčujeme vyšší cíle, než je schopna dosáhnout lidská přirozenost. Oč lepší však mám já mínění o nich! I oni mohou, jenom nechtějí. Ostatně, kdo kdy zůstal na holičkách při skutečném pokusu?“
Číst více
Číst více
