Starší sci-fi mám velmi ráda, protože v nich vidím chuť autorů po objevování vesmíru...Život ve vesmíru? Daleké cesty a co nám přinesou?... A Nonstop mezi ně rozhodně patří. Mrzí mne, že jsem tento klenot objevila až nyní, ale lepší pozdě, než-li později :-) Námět se může zdát vcelku prostý, přesto však výborně pojatý. To, co mne celou dobu hnalo ve čtení dál, byla touha vědět. Jakási touha po poznání, prozření... Odhalení tajemství. Není zde třeba válek, stříleček a ošlehaných nezdolných hrdinů, abyste chtěli pokračovat dál. Stačí "pouze" objevovat... Autor mne pro své vyprávění natolik strhl, že si teď po dočtení ještě stále připadám jako ten človíček na obálce, který hledí do vesmíru, do neznáma a snaží se vše vstřebat.

Věčné téma hard SF zpracované velmistrem žánru. Generační loď, po staletí plující vesmírem, generace obyvatel již dávno zapomněli na původní cíl, zapomněli smysl existence, odkud jsou, kam směřují. Z významu slova „loď“ je pověst, legenda, které věří jen blázni a děti. Existuje jen omezený svět palub a přepážek a kdesi v dálce, v daleké minulosti legendy o jakési zemi, otevřeném prostoru. Naprostá pecka, skoro se mi ani nechce věřit, že román byl napsán tak dávno. Když jsem pro knihu sahal do poličky, nečekal takovou atmosférickou nálož a ten dech beroucí konec! Příběh se nikde nezdržuje a napětí je všudypřítomné. Téma generační lodě je tu zpracováno bez přehánění geniálně. Nutně vede k zamyšlení, jaká bude jednou realita? Budeme někdy v daleké budoucnosti také stavět generační lodě? Upadnou jejich obyvatelé do podobné pasti zapomnění? Nebo dřív objevíme rychlejší způsob přepravy? Pro všechny fanoušky SF rozhodně povinnost. Doporučuji.