Tato kniha mne kdysi zaujala. Jako španělštinářku (což je dnes už v nacionalistickém Katalánsku dost dobrý vtip, ale tenkrát se mnou katalánští přátelé a podnikatelé bez problému hlaholili skvělou španělštinou), mne zaujala kniha " Katedrála moře" , jinak konkrétně bazilika (není to žádná katedrála) Santa Maria del Mar. Nádherný gotický kostel, kam jsem jako mladá dívka vodila turisty a jednou jsem tam strávila i "Půlnoční ". Co ovšem říct o knize? Je čtivá, autor dost vypočítavě v úvodu nasazuje velmi těžký kalibr: znásilnění panenské nevěsty feudálním pánem na svatbě přímo před očima ženicha a ještě ho chudáka donutí, aby i on konzumoval před svědky svůj sňatek..no fuj. Ale děj se dál vyvíjí a útěk našich hrdinů, otce a syna do "velkého města"-Barcelony- má stále svůj historický smysl a důvod. Města prostě potřebovala dělníky a tak kryla i uprchlé poddané feudálů. No a potom se osud otce a hlavně syna vyvíjí, různě se zaplétá všelijak. Nic proti tomu, je to jenom fikce a Falkones si snad alespoň zjistil nějaká základní historická fakta. Ale stejně, po přečtení ve mě zůstala minimálně ta pachuť autorovy "tzv. velké sociální angažovanosti", tak oblíbené v literatuře a umění v dobách socialismu. Protože jsem se právě v těch dobách vnitřně naučila odporu k té překroucené a neupřimné lásce k prostému lidu, tak vypočítavé, tak autora odsuzuji, i když z obecného hlediska napsal asi docela čtivý historický románek.

Pro mě zatím úplně nejlepší kniha od tohoto autora. Měla jsem obavu, že tak objemná kniha bude nudná, ale opak byl pravdou. Myslím, že se k ní ještě někdy vrátím.