Na tuhle knihu asi člověk musí být ve zvláštním rozpoložení, aby si ji užil. Mně se to povedlo. Není náhodou, že se v knize objeví hraní divadla a diskuse o Shakespearovi, celý příběh je vlastně takové divadlo, kdy spolu s Fanny sledujeme ostatní postavy. Psychologie postav je opravdu mistrná a při nechutném nadbíhání páně Crawforda jsem byla v napětí víc než u nějakého thrilleru. Bavila mě víc než Rozum a cit nebo Pýcha a předsudek, což může být z části i tím, že zde nemáme tak dobrá filmová zpracování. V knize se toho vlastně moc neděje, ale jak mě dokázala udržet v napětí a co všechno jsem si ze čtení odnesla, je až k neuvěření.

To co tady Austen dokázala a představila to se nedá nejen popsat, ale nedá se to tak lehko zopakovat. Každý po ní chtěl a strašně se snažil, ale už jí vlastně nemohl dorovnat. Je to excelentní ukázka doby, lidských povah a schopností i neschopností....je to odraz tak věrný a tak v mnohém bolestný, že to až není možné....