Geniální ve své jednoduchosti a děsivé v kontextu skutečných historických událostí. Zatímco Kathrine Taylorová koncipovala svou korespondenční novelu jako fikci, realita se později ukázala ještě děsivější, než si kdo vůbec dokázal představit. Nejde přitom o válečné zločiny, ale o tu šílenou paranoiu zapříčiněnou totalitní mocí, která nepřipouštěla žádné vybočení z řady. A co na textu přitom obdivuji nejvíc, opomenu-li tedy nevyřčenou pointu, z níž pekelně mrazí, je proměna spořádaného liberála v přesvědčeného nacistu, který strpí i nějaké to vraždění židů na prahu svého domu, když jde o dobrou věc. Tady nejde jen o nějakou nenávist vůči ostatním, ale o ideologické nadšení, kdy zodpovědnost za naše činy zdánlivě na svá bedra přebírá někdo údajně chytřejší a světaznalejší. Mě zkrátka tahle proměna celého národa nikdy nepřestane fascinovat a zároveň strašit ve snech. Protože jak člověk pozná ten okamžik, kdy jde pouze o excentrické chování a kdy už najednou stojíte před lynčujícím davem?

Pár krátkých dopisů, útlá knížečka, kterou přečtete do hodiny, ale v hlavě ji budu mít ještě dlouho. Po přečtení je pro mě ještě trochu pochopitelnější, jak Hitler, jako velmi zdatný manipulátor a podmanivý řečník, dokázal zmanipulovat davy a obrátit přítele proti příteli. A to byl v podstatě teprve začátek, protože dílo bylo vydáno ještě před válkou.