„Každý komunistický zástupce v parlamentu si musí uvědomit, že nebyl zvolen proto, aby vykonával vůli svých voličů, ale že je agitátorem strany vyslaným do nepřátelského tábora s cílem plnit její rozhodnutí. Komunistický zástupce se nezodpovídá amorfní mase voličů, ale své legální či ilegální komunistické straně.“ Rezoluce 2. kongresu Kominterny. „Úkolem soudnictví je uzákonění teroru.“ Lenin o soudech. „Jejich smrti bylo zapotřebí“. Trockij o masovém vraždění. Komunismus je zrůdnost, zlá a strašlivá ideologie. Vždy mě nějak podivně fascinovalo, že stále a stále existují lidé, kterým není trapné, navzdory všem těm mrtvým, argumentovat ve prospěch komunismu a korunu této snaze nasazuje ona zvláštní sorta inteligentů používající věty typu: „zatím to nikde nebyl ten pravý a skutečný komunismus, jinak by to určitě fungovalo“. Tím jakoby říkají „jen já vím jak to udělat lépe (a radostněji)". Těchto lidí, rádoby diktátorů, se děsím nejvíc. Jejich skrytou touhou je převychovat (násilím) člověka, vytvořit ideální bytost, žijí v podivné iluzi, že oni sami nejlépe „vědí“ co je pro lidi dobré, „věděli“ to tehdy a „vědí“ to i dnes. Možná, kdyby si něco přečetli o „vězňově dilematu“, třeba by pochopili, že tudy cesta nevede. Těch sto miliónů mrtvých, obětí komunistů, budiž dokladem, že to nikdy fungovat nemůže a nebude. Je zvláštní, že s extrémními projevy nacismu a fašismu jsme se jako společnost poměrně slušně vyrovnali, západní hlídací psy demokracie dnes vidí nacismus a fašismus i tam kde objektivně nejsou a nápadně často přehlížejí projevy extrémního komunismu a extrémní levice. Kniha je fascinující a je jedna z nejpůsobivějších, které jsem letos četl. Popisuje jednu z nejzásadnějších událostí 20. stol. Text je nesmírně čtivý až ironický a chápu některé kritiky poukazující na autorovu zřejmou neobjektivitu. Přesto toto, až sarkastické, odlehčení považuji knihu za extrémně přínosnou a užitečnou. V plné nahotě ukazuje zlo a nenávist komunistů. Popisuje jejich nástup a upevňování moci, politický propletenec událostí, zahraniční souvislosti. Vyvrací mnohé mýty (např. o tom jak moc byla revoluce vlastně „dělnická“). Byla to pouze a jedině inteligence, toužící po moci, která chtěla změnu režimu, a nikoli nenávist k Carovi, nýbrž jeho slabost a nerozhodnost byla příčinou jeho pádu. Malá hlasitá menšina, autoritářská inteligence plná nenávisti. Autor se nebojí kontroverze, kritizuje západní vlády za nápadnou nečinnost během onoho kritického roku 1917 a ukazuje tak, jak byla doba těsně kolem konce 1. sv. války enormně politicky a společensky komplikovaná. Ze čtení některých odstavců až mrazí. Ukazuje pokrytectví bolševiků a socialistů a čirou, nezkalenou naivitu tehdejší protestující inteligence. Komentář se mi píše celkem obtížně, tolik různých dojmů, tolik zajímavých myšlenek, to nelze zkoncentrovat do několika málo vět. Autor si v od počátku nebere servítky, v úvodu silně a brutálně kritizuje tehdejší aktivistickou inteligenci, dle něj to byli právě oni, kdo umožnil nástup komunistů k moci, aby následně „splakali nad výdělkem“, jakmile zjistili, že komunisté se o moc nehodlají dělit (a nakonec byli často rádi, že vůbec přežili). Dále se zamýšlí nad schopností demokratických a liberálních systémů vypořádat se s podobnou hrozbou. Tohle je naneštěstí na delší úvahu a v komentáři na to nezbývá místo, byť jsou to nesmírně zajímavé a důležité myšlenky. V textu je zachycen detailní popis řetězce událostí revoluce. Autor ukazuje v podstatě den po dni událost po události, které vedli k ustanovení moci bolševiků. Nelegální chování, ohýbání práva, pochybná hlasování, vše za účelem soustředit moc do rukou Lenina a Trockého. Budiž tohle příkladem dalším generacím. Zarážející a zároveň fascinující je téměř lineární a nepřerušený sled událostí, které vedly u ustavení toho hrůzného režimu. Skoro jsem nabyl dojmu, že kdyby jediná z těch událostí nenastala, kdyby snad jedno jediné „hlasování“ různých komisí a sovětů dopadlo jinak, v neprospěch Lenina a Trockého, revoluce by se snad nekonala a hrůzovláda by se neuchytila. Zdánlivě stačilo přitom tak málo, jedno jediné „správné“ rozhodnutí tehdejší legitimní vlády. Je to však zřejmě jen naivní a zbožné přání. Komunisti měli tehdy naneštěstí všechen čas světa. Autor na dobových citacích z deníků a dalších dokumentů dokazuje, že komunisti skutečně byli lidské zrůdy a na této zrůdnosti a za pomoci zkažené ideologie vystavěly celý svůj strašlivý režim. Zkažená ideologie, která, jako nějaká hororová stvůra, všemožně se maskujíc, svá chapadla dodnes roztahuje po světě. V závěru argumentuje, že příčina komunistického puče netkví primárně v marxistických idejích, ale v autoritářských jednotlivcích bažících po moci. Marxismus jim jen poskytl rámec, modus operandi. Přesto se domnívám, že komunismus je zhoubná ideologie, napadající lidský mozek jako jakýsi nakažlivý mentální virus. Závěrečný odstavec pak dává jistou naději do budoucna, i přes dnešní rozpolcenost světa. Na konec jedna perla: „Rudý teror dal lidem jasně najevo, že v režimu, který nemá zábrany odsuzovat nevinné, nedává člověku nevina záruku, že přežije; jediná naděje spočívala v naprostém popření sebe sama společně s fatalistickým přijímáním všeho, co přijde. Jakmile byla společnost rozbita na shluk jednotlivých lidských atomů, které se bojí upoutat na sebe pozornost (jednotlivcům šlo výhradně o fyzické přežití), přestalo záležet na tom, co si kdo myslel, protože vláda měla celou sféru veřejného dění sama pro sebe. Pouze za těchto podmínek je možné, aby si pouhých pár tisíc lidí zotročilo přes sto miliónů svých spoluobčanů.“ Doporučuji všem, rozhodně stojí za přečtení, i pokud se o historii příliš nezajímáte.

Pakliže chcete vědět o bolsevicich vic nez jen to, ze jsou pakáž, tak tohle je ta kniha. Na to, kolik obsahuje informaci, je to vlastne utla knížka. Protoze je ohromne zajimava a skvele napsaná. Od popisu predrevolucniho a nasledne predrijnoveho Ruska, ktere nabidlo Leninovi a jeho bandě skvělé (a jedine možné) prostředí pro vykonání vsech svych fantasmagorií a hrůz, které jsou pak v cele knize nalezite popsany. Vcetne vlivu na mezivalecnou Evropu. Tohle je naprosto povinná cetba.