POZOR - částečné spoilery! Kdybych chtěl a mohl důkladně napsat komentář ke knize Hotová zlodějka, byla by to především zřejmě úvaha o Marcelu Duchampovi. K tomu nemám dost znalostí a ani to není není cílem a smyslem mého komentáře. Tohoto svérázného konceptuálního umělce ale zřejmě detailně prostudoval autor Augustus Rose, o čemž svědčí kniha sama a také seznam zdrojů v Poděkování v závěru knihy (kromě odkazů na Marcela Duchampa a jeho dílo, ale také např. Kvantová mechanika, Holografický vesmír atd...). Kniha Hotová zlodějka vrcholí „zprovozněním“ Duchampova stěžejního díla Nevěsta svlékaná svými mládenci, dokonce (jinak též Velké sklo), které sám Duchamp prohlásil za „definitivně neukončené“. O to se celou dobu snaží obskurní až zločinecká organizace Société Anonyme. Pozn.: Sama společnost Société Anonyme ve skutečnosti existovala, i když ne v tomto formátu a s tímto cílem. Sám Duchamp byl jedním z jejich zakladatelů. S využitím skutečných děl Marcela Duchampa (setkáme se zde i s jeho posledním dílem Zadání: 1) tekoucí voda, 2) plynové osvětlení dále Se skrytým zvukem - vystavěl autor docela zajímavý příběh a kdo se přenese přes poměrně pomalý rozběh v začátku knihy, což se týká i podivných drogových večírků v režii S.A., dočká se i dramaticky napínavé četby a do jisté míry poučné části. To, co z počátku (Kniha I Pěstování prachu) vypadá jako nepříliš povedený příběh nekonvenční dívky Lee – něco z urbexu, útěky z nápravného zařízení, se začíná vybarvovat v Knize II - Přechod od panny k nevěstě. Poté seznámení s Tomim, ze kterého se zvolna vyvíjí hlubší vztah. --- Pokoušela se klást mu otázky – Kde vzal klíč? Co tu dělají? Jak dlouho tu budou čekat? - ale on si pokaždé dal prst před rty, aby ji umlčel. Lee začala přemítat, proč se sem v první řadě nechala odvést a proč tu zůstala. Jenže už bylo příliš pozdě, Teď už byla nucena mu důvěřovat. --- Tajemné muzejní prostory, squaty, opuštěné továrny - vše stále trochu tajemné a záhadné, vynořuje se Société Anonyme a do její záhadné hry je Lee postupně a cíleně vtahována. Protože, nejen pro svoji neuvěřitelnou podobu s někdejší Duchampovou milenkou, je podle S.A. klíčovou postavou ve snaze o „dokončení“ Velkého skla. Když se Lee v Knize VIII - Před zlomenou rukou - konečně setkává (byť nedobrovolně) s Prelátem - přezdívka či pseudonym, jak chcete - hlavou S.A., odehrává se následující rozhovor: --- „To vy jste mě sem dovedl. Chtěl jste mě tu mít celou tu dobu. Proč, kdo vlastně jsem?“ „Jsi nikdo. A přesto se nemůžu dočkat, až ti řeknu, kdo jsi, protože jsi v centru všeho.“ „Čeho všeho?“ „Duchampova celoživotního díla, přirozeně. To ovlivnilo umělecké prostředí celého dvacátého století, ale lidé stále nechápou, že to, na čem Duchamp pracoval má potenciál změnit směřování lidského vědomí, změnit chápání světa takovým způsobem, že Einsteinova teorie relativity proti tomu bude vypadat jako jednoduchá matematika.“ --- Mně, jako běžnému čtenáři, není zcela jasné kde končí skutečnost a začíná fikce, (snad až na rozhýbání Velkého skla), příběh je tak provázán s reálnými artefakty i místy. Sám autor přiznává, že např. umístění zábavního centra (Křišťálového zámku) a drogové laboratoře do bývalého raketového sila střel Atlas má své kořeny ve skutečnosti. Jak jsem napsal, zpočátku jsem četl trochu s rozpaky, s pocitem, že je kniha určena trochu mladší generaci čtenářů, ale děj má gradaci a podivná tajemství, která chcete znát, i když v samotném závěru zase trochu „ubírá plyn“ - její napětí má průběh Gaussovy křivky. Přesto stojí za přečtení, třeba i pro hrubé seznámení s dílem Marcela Duchampa.

Nedokázala jsem se donutit to dočíst. Podivná směs a všehochuť žánrů. Děj skáče od scény ke scéně a místo nějakého proklamovaného mysticismu, rozplétání tajemství a řešení záhad... místo toho je to jeden velký, nekompaktní bordel. S vrcholně nesympatickou hrdinkou. Že to celé mělo vyšší záměr a nějaké rozuzlení? Možná. Ale ten ztracený čas, než bych se k tomu "možná" propracovala, ten by mi už nikdo nevrátil. Takže pokud budu chtít číst zamotaná mystéria, sáhnu raději po Ecovi. Tohle díky, ne.