Sakra, tak nějak tato manga upadá. Příběh se sice vyvíjí dál, ale velice pomalu. Po 10. slabším díle jsem byl zvědav a nasledně čekal, kam se příběh posune, ale manga se málo rozvíjí. Autor se nejspíš rozhodl, že celou sérii bude natahovat, jak to jen půjde, což jsem vůbec nechtěl. Děj se posune pouze o málo a pak je kniha plná výplně v podobě flashbacků a vztahů z minulosti z předchozích dílů. Příběh je víc předvídatelný a hodně událostí jsem si domyslel sám, ještě než se dané věci staly, takže mne jedenáctý díl ničím nepřekvapil. Eren a jeho společníci neustále mluví o tom samém. Budu doufat, že se manga dostane k nějakému už vetšímu rozuzlení. Co se týče kresby, tak ta se nám taky rapidně zhoršila a ta geometricky přesná kresba v pozadí už vymizela (stromy, města, zdi,...). Nejvíce je to vidět v boji, kde se toho momentálně odehrává nejvíce. Předtím byla kresba v boji maličko nepřehledná, teď je to načmáraný. Obálka v bílem provedení celkem ušla. V příštích dílech očekávám nějaké zlepšení. Jak v ději, tak v kresbě nebo dojde na to, že tuhle mangu nejspíš přestanu číst. Moje hodnocení 5/10

Pořádná titání nakládačka (bez dvojsmyslů – přeci jen titáni nemají čím). Jak už napoví samotná obálka knihy, tak tento díl je především o dávání si přes držku. A to jak titáními pěstmi, tak ostrými slovy. Skupinka hlavních postav – absolventů 104. ročníku se tímto zmenšila na půlku. O koho přijdeme dále? Kdo bude taky titán? Jak velké je středně velké vejce? Samé otázky.