Myslím, že autorčinou silnou stránkou je vykreslování vztahů matek ke svým dětem, protože se v knize hned v několika okamžicích přesvědčujeme, že mateřská láska může dosáhnout až takových rozměrů, že je daná osoba pro ni schopná čehokoli. Stačí si vzít Melisu a Elenu. Začátek mě dost zarazil a musím uznat, že když děvčátko řeklo své jméno, poklesla mi brada údivem. Dost se tu také rozebírala Melisina minulost a důvody, proč vlastně tolik nenáviděla Elenu. No, popravdě, asi se jí po tomhle ani nedivím. Autorka vysvětlila několik otázek z minulého dílu a byť by se to mohlo zdát jako naprostý a jasný konec, v několika posledních kapitolách se objeví náběh na další díl. Hlavně tomu všemu pomohla ta oslava s fialovým světlem a já teď dumám nad tím, jak by to mohlo být s několika postavami s nevyřešenou úlohou dál, když není k dispozici další díl. Myslím si ale, že stoprocentně vím, kam se poděla Nely.

Z předchozího dílu jsem byla lehce zklamaná, to se ovšem o tomto říct nedalo! Neočekávala jsem nic extra, takže jsem byla doopravdy příjemně překvapena. Kniha obsahovala napětí a docela často mě i nečekaný zvrat událostí šokoval. Nejvíc jsem však měla radost z toho, že kniha neobsahovala žádný typický milostný trojúhelník! :D Vskutku, možná některé pasáže byly lehce přitažené za vlasy, ale to celkový dojem knihy nezkazilo... Myslím si, že autorka, na svůj věk, nastavila laťku celkem vysoko. :-)