Teda, na to, že je tahle hra poměrně krátká, trvalo mi to, než jsem se jí prokousala nakonec. Asi proto, že jsem měla dost odlišná očekávání. Údajně má jít o komedii, jak se píše hned na titulní straně, ale o komedii rozhodně nejde. A nebo měl Čechov o komedii úplně jiné představy než já. Podle mne spíš o divadelní hru s tragickým nádechem. Celkově touhle hrou čtenář proplouvá s pocitem marnosti, bezmoci, melancholie a toho, že jde všechno strašně do háje. Postavy se tu plouží a souží se nad tím, že jim život utíká mezi prsty - bez toho, že by se jim v životě dostalo toho, co ty postavy chtěly. Takové dost děsivé míjení se s životní náplní. Pro mne dost splín teda! Vůbec mi to přišlo takové lítostivé a zoufalé. Člověk tuhle hru musí číst poctivě a pozorně, protože některé události se tu podle mne odehrávají tak jako omylem a člověk se o těch událostech dozvídá z náznaků v jednotlivých replikách. Tak je na to potřeba dávat pozor, aby vám něco neuteklo. První polovinu hry mi trvalo, než jsem se do děje pořádně ponořila a začala se konečně orientovat, kterým směrem to zhruba půjde a o co se autor snaží. Ale prostě to trvalo, no... Postavy se mi zdály trochu zahleděné do sebe, hlavně herečka Arkadinová, která mi tu přišla jako děsně sebestředná drama queen - nijak zvlášť mi k srdci nepřirotla. Některých postav mi bylo naopak hrozně líto, jak se jejich osud vyvinul (Konstantin, Nina). Celkově průměrné hodnocení. Obsahem a emocemi to není špatné drama, ale je matoucí, když čekáte komedii a dostanete prostě něco úplně jiného... a ten rozjezd byl na mne dost pomalý.

Čechův Racek je významné dílo to bezpochyby. I když jsem v něm neviděl to, co v něm viděl Tomáš Klus, tak ve mě stejně vyvolal velké dojmy. Místo milostného trojúhelníků zde máme snad milostný hexagram, kde každý cíp miluje někoho jiného. Takřka všechny postavy jsou duševně vymřelé, nešťasné. Někdo už v prvním dějství, někdo až v tom posledním. Ale nikdo, z těch co se honili za svým cílem, tedy láskou, ho nedosáhli. Ba naopak, spadli do hlubiny nicoty, se kterou každý bojoval jinak. A o tom Racek přesně je. Chladná, depresivní tragédie s prosvítající nadějí, která zhasne stejně rychle, jako život padající postřeleného racka na jezerem. "Budeš-li kdy potřebovat můj život, přijď a vezmi si jej"