„Hat eine Löwenmähne, die Augen wie ein Tieger, das ist der Tschechen König, das ist Herr Doktor Rieger.“ (popěvek, jímž židovský spolužák provokoval českého nacionalistu a budoucího historika Adolfa Srba) Knížku jsem četla v rámci pedagogického kurzu pro studenty nepedagogických oborů. Vybrala jsem si ji sama mezi množstvím jiné literatury a nelituji. Přehledně a podrobně, ale ne únavně seznamuje se vztahem společnosti ke školství (počínaje tereziánskými reformami a konče I. sv. válkou), osvícenskými idejemi, které reformy podnítily, statutem učitele, vztahem mezi žáky a učiteli (včetně odměn/trestů na jedné straně a týráním učitele na druhé), účelem školství z hlediska státu (propaganda, osvěta, výchova k hygieně, zbožnosti a občanským ctnostem atd.), boj sekulárních a církevních vlivů na školství (zejména v otázce klasického vzdělání) nebo roli škol v národním obrození. Celkový obrázek, který si čtenář může udělat, je skutečně barvitý díky četným citacím z pramenů (Jiráskovy traumatizující vzpomínky na tresty za to, že hoši mluvili česky). Zaujaly mě drobnosti jako třeba trest spočívající v tom, že se žákovi přišpendlila jeho špatná práce na záda a byl s ní voděn ze třídy do třídy - nebo všeobecný strach mládeže před souchotinami, za jejichž prevenci byl pokládán alkohol. Mimořádně mě bavilo všechno, co souviselo s národním obrozením (tenze mezi Němci, Čechy a Židy). Hodnotím knížku jako příjemně čitelnou a přínosnou. 300 stran je rozsah tak akorát.

Velice obsažný a mnohostranný pohled na vývoj školství. Jen mě napadá, že by bylo škoda podobně nezpracovat i 20. století.