Špionážní thrillery nepatří k mým extra oblíbeným literárním či filmovým vodám, na to je zřejmě můj odpor k politice a mocenským šachům příliš silný. S „Plavcem“ jsem se do těchto vln ponořila jen proto, že jsem zakopla o audioverzi. Ta mě nesla po proudu s menší námahou, než kdybych měla čubičkovat skrze stránky očima. Hlavní zásluhu nese příjemný, procítěný hlas Jana Hájka - co se mě týká, mohl načíst celý román a ne pouze pasáže s agentem CIA. Kapitoly s tajemným plavcem jsou plné samoty, hořkosti, soustředěné na lidské nitro, dokázaly mi proniknout pod kůži. Akčnější scény s ostatními postavami (bývalým elitním vojákem Moodym, asistentkou v Evropském parlamentu Klarou, ambiciózním lobbistou Georgem a právničkou Gabrielou) načetla Ivana Milbachová, nikoliv špatně, akorát mi k tomuto žánru úplně nesedla - skvěle by pasovala ke knihám pro děti nebo k ženským románům. Ať už jde o nijak překvapivou zápletku, málo plastické charaktery (s výjimkou plavce), atmosféru či pointu, mé dojmy se lehce houpaly na vlnách mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Dilema s hodnocením se však nekoná: A) finále se rozplizlo téměř k nudě a poslední slova jsem vyhlížela netrpělivě, ať můžu přejít k jinému příběhu. B) Nemám nutkání pořídit další díl série. C) Po celou knihu jsem nemohla setřást pocit, že „Plavec“ byl záživný k poslechu v práci, ale ve volném čase doma bych obracení stránek brzy vzdala. 65%

Kniha z knihovny..lákala svou obálkou, po přečtení anotace jsem usoudila, že by se mohla líbit mému muži. No, řekl, že nebyla špatná, ale ten konec... A já jsem se rozhodla se ji přečíst...začala mě bavit někde od strany 113...také jsem po několika kapitolách pochopila, že je nutné si všímat nadpisy - datum, místo..protože v ději skáčeme dozadu, dopředu...a jak skáčeme, střídají se vypravěči..někdo v první osobě, někdo ve třetí...úplně mi to nesedlo, nijak zvlášť nepotěšilo, ale dalo se na to zvyknout. Nahlédnutí do života špiónu - tak letmo. Proč ne. Šílený propletenec, kde z vědce je náhodou člověk s paragánskou minulostí, která se okamžitě vybavuje...a ještě vzhledem k tomu, jak byl Mahmmúd obhajován, nevím, jestli kniha nesledovala také jiný cíl - jestli tak trochu nechtěla zabojovat proti xenofobii a rasismu. Linka Plavce, kdy dle anotace hledá odpuštění a pochopení nebo co - no..myslím, že to vše mohl zrealizoavt i jinak. A také skončiit to mohlo úplně jinak. Ne se nechat nachytat na hruškách jako malý kluk. Poměrně zábavná postavička byl George Lööw - ten se mi líbil snad nejvíc. balansující někde na hraně sfetovaného hipstera a hrdiny z akčního filmu. Protože hubených vykulených superžen už mám až nad hlavu ;) Zhrnu : asi si knihu nebudu pamatovat dlouho. Silnějších momentů bylo na spočítání na prstech jedné ruky. Vsuvky z červené knihovny, opisy vášně a tělesných tekutin také mohl autor vypustit. Místy však přecházel do čtivých pasáží, a co si budeme povídat - i dojal..Klara a její staří rodiče, fotka..no na city. Obětování rodiče mě jako matku dojme vždy .. Takže - než thriller - spíše oddechové čtení...navzdory závažnému obsahu, ukrytému pod nedotaženou a nepropracovanou slupkou. Howgh !!!