Pre mňa doteraz menej známa Shakespearova hra Coriolanus, nesie prívlastok ako najpolitickejšia hra. Shakespeare ňou síce vnáša kritický pohľad na Rimanov, ale dráždil ňou hlavne vtedajších politických predstaviteľov. V jednej recenzii na túto hru sa spomína : „Všimol som si, že akonáhle Shakespeare použije menší počet postáv, tak príde veľký príbeh.“ Ja s týmto tvrdením môžem iba súhlasiť. Presvedčiť sa o tom môžete napríklad v hre Hamlet a mojej najobľúbenejšej hre – Othello. Zároveň tejto hre dovolím pridať ešte jeden prívlastok a to najaktuálnejšia. Vláda hlupákov privedie raz tento svet do záhuby. Shakespeare nám to napísal už dávno, ale žiaľ málokto to berie do úvahy. Rovnako ako pri iných Shakespearových si aj pri Coriolanovi môžete užiť bohatý, krásny, kvetnatý jazyk a slovné hračky. Hra sa dobre číta, je živá a prečítate ju kľudne za jeden večer. Odporúčam !

„Na obecný lid je hotový pes." Tak má být. Na přelomu mého 14. a 15. roku, když jsem hru četla, pro mě byl Coriolanus ztělesněním zdravě cynického hrdiny - a zůstal jím vlastně dodnes. Nutno říci, že dovedl přesvědčivě vystihnout slabiny demokracie. Hrdina odpírá příděly obilí plebsu a otevřeně jím pohrdá, čímž si rozhněvá jak jej, tak konzuly. Poté osvědčí statečnost během tažení proti Volskům, kdy dobývá jejich město Corioly zevnitř a ještě v boji podpoří jiného vojevůdce. Nyní se může ucházet o konzulát, který by také dostal, kdyby jeho nepřátelé nepodnítili přelétavý plebs proti němu. Coriolanus zlořečí demokracii a prchne k Volskům, s jejichž vojskem nakonec stane až před branami Říma. Zdá se, že Věčné město padne, a hrdina také odmítne všechny žádosti o milost - až na tu poslední, prosbu své staré matky, manželky a synka. Podrobuje se a nechává Římu svobodu. Za to je usmrcen Volsky jako zrádce. V této hře jsem se také poprvé seznámila s bajkou Menenia Agrippy.