Některé eseje skvělé, některé slabší. Byl jsem zprvu překvapen tím, že jsou uváděny recenze knih, které neznám a zřejmě ani nikdy znát nebudu (jelikož to jsou knihy pro českého čtenáře neznámé), ale recenze samy nebyly pouze o knize, byly v nich obsaženy Orwellovy názory a pohledy na svět, na život, na aktuální dění. Naprosto unikátní je pak esej s rozborem Dickensova díla. S Orwellovým pohledem socialisty ne úplně souzním, přesto však jeho dílo obdivuji a čtu. Socialismus v perverzní podobě podávané komunisty ve druhé polovině dvacátého století je úplně jiným socialismem. A Orwellovy úvahy jsou nadčasové a i v dnešních dobách mají co říct.

Po přečtení slavných děl "1984" (ještě na "cyklostylu"), "Farma zvířat" a "Hold Katalánsku" v rozmezí let 1987-92 jsem si dal od Orwella naprosto nepochopitelný oddech. Zásadní chyba. Nicméně ji postupně napravuji, doplnil jsem knihovnu o eseje a deníky a mám za sebou první svazek. A musím říci, že mi dal velmi mnoho. Je až neuvěřitelné, jako míru nadčasovosti v sobě skrývají jeho texty. Ať už se jedná o recenze knih, z nichž většinu jsem nečetl a neměl tušení o jejich existenci (s výjimkou mého oblíbence Henry Millera), nebo texty "novinářské". Ve všech dokázal nalézt nečekané souvislosti se stavem (nejen tehdejší) společnosti. Vlastně jsem v této knize nenarazil na text, který by neměl větší či menší přesah do dnešní doby. Pouštím se do druhého svazku esejů a těším se na další intelektuálně-provokativní literární zážitek. A nejspíše po dočtení všech čtyř svazků a paralelně čtených deníků si znovu po letech přečtu ty dva nejslavnější romány. Obzvláště Farma zvířat mi v létech těsně po převratu velmi konvenovala s mým vnímáním toho, co se tehdy stalo. A bohužel, současné obsazení vrcholných mocenských funkcí tomu docela odpovídá. Při přemýšlení o volbě citace z knihy mi to nedá, abych nezvolil tu, která mi přijde pro naší současnost a reálie "hybridní války" asi nejdůležitější. Protože Orwell obdobu evidentně zažil a dnes by měl nejspíše pocit déjà vu. S tím rozdílem, že dnes na straně "zla" těch intelektuálů moc nenalezneme: "Intelektuálové, kteří tak rádi srovnávají demokracii s totalitou a ,,dokazují“, že jedno je stejně špatné jako druhé, jsou prostě lehkovážní lidé, kteří se nikdy nemuseli potýkat se skutečností. Ted' když s fašismem začínají flirtovat, chápou jej stejně povrchně jako před rokem či dvěma, kdy je pobuřoval. Otázka nestojí tak, zda je možné v debatě Hitlera obhájit. Otázkou je, zda byste opravdu přijali to, co obhajujete. Jste ochotni se podvolit Hitlerově vládě? Chcete vidět, jak dobude Anglii, nebo ne? Bylo by lépe si tuto otázku vyjasnit dřív, než se začneme lehkovážně stavět na stranu nepřítele. Neboť' ve válce neexistuje žádná neutralita; v praxi musí člověk pomáhat jedné či druhé straně. Až dojde na věc, nikdo vychovaný v západní tradici nemůže přijmout fašistickou vizi života. Je důležité tohle si uvědomit nyní a pochopit, co to obnáší."