Tato kniha, kterou jsem si vybrala do letošní Čtenářské výzvy, se mi poměrně těžko hodnotí. Ze začátku jsem se do ní nedokázala ponořit tak, jak bych si sama přála. Možná to bylo i tím, že se jedná o knihu povídkovou, protože ty já vyhledávám jen velice vzácně, a většinou si je umím vychutnat jen u několika málo osvědčených spisovatelů. Kromě toho jsem měla pocit velké roztříštěnosti a rozkolísanosti, pokud jde o uchopení jednotlivých příběhů. Některé jsem doslova hltala a zase u jiných jsem měla problémy s jejich pochopením. Autor píše sice dobře, ale jeho styl mi většinou nevyhovoval, bohužel. Přesto knihu jako celek hodnotím poměrně vysoko, ubírám pouze jednu hvězdičku – hlavně z úcty k autorovi a potom také proto, že kniha nemůže za to, že nebyla můj šálek čaje ;-). Jsem si totiž jistá, že své čtenáře, kteří ji dokáží docenit tak, jak si zaslouží, si najde i přes všechny moje výhrady…

Démanty, které zaujmou oko nejen znalce tehdejší doby, ale i člověka, který si dneska v poklidu dnešní doby zapálí červenou Marlborku, posadí se do vyhřívané Audiny a který s určitou dávkou sebeironie vezme tuto knížku do ruky. Je toho plná hlava a není z toho úplně příjemně po těle...ale tak to prostě má být.