Má srdeční záležitost. Nejdřív byl film, pak kniha. Je pravdou, že díla pana Hrabala uměl převést na filmový pás pouze (nebo zejména ?) Jiří Menzel. Znalci z Kerska říkají, že ve filmu byl ten SNB-bák spíše kladný, ale jinak to prý byl pěkný a zákeřný hajzl. Nicméně kniha rozdělená na kapitoly věnované hlavním hrdinům je hrabalovsky čtivá. Pan Franc třeba - kouzelný venkovský tatík s úplně jinými zájmy než mají jeho žena a dcera. Hon na kance je jeho životní příběh ! Ale když mu stará rozkáže: Udělej něco pro rodinu, vyvez nás někam ! Poslušně poslechne, i když jsou konce jiné. A paní učitelka, která dovede seřvat dva rozpolcené tábory "myslivců"... copak těch válek není ve světě dost ? Nebo pan Elli, který sbírá každý šunt... to nešlo nekoupit za tu cenu (i když měl 50 ks holínek pouze levých). Atd, atd. Kouzlo venkova.

Slavnosti sněženek jsem začala číst před lety, ale asi po pěti stránkách jsem je odložila. Vůbec mě to nechytlo. Teď přišel jejich čas. Podle mě je to jedna z knih, do které musí člověk dozrát. Melancholické, hořkosladké povídky o osudech několika bizarních lidí a zvířat.