Pořádná kláda. Román bezmála o tisícovce stránek. Ať napíšu o knize cokoliv, bohajeho se mi nedaří vystihnout široký záběr románu. Škvorecký bez jakéhokoliv patosu líčí životní příběh Daníčka S. Tentokrát už žádný Kostelec. Není to neochmýřené ucho, které fotí nahá kolínka svých spolužaček a nakukuje dírkou do vedlejší převlékací kabinky na plovárně, aby zahlédl pučící dívčí ňadérko. Na maminčina mazánka zapomeňte. Daniel Smiřický oslavil padesátku, je úspěšný spisovatel ve svobodné zemi. Vydává knihy, vyučuje literatuře na kanadské univerzitě. Československo, kde hrával jako malý s klucíma kuličky, se rozhodl opustit v roce 1969. Chytří vědí proč. Hlavní hrdina si všímá jistých konstant lidského chování, které je málo závislé na společenské situaci. Kniha je prodchnuta nejrůznějšími figurkami, s kterými se za svůj dosavadní život potkal. Panoptikum postav a postaviček. Škvorecký nádherně využívá jazyk, ať už se mazlí s východočeským dialektem nebo vočautuje a kudnt bilívuje hyz ájs v podání emigrantské čechoameričtiny. Nostalgie, to je slovo, které mě doprovázelo celou knihou. A možná ještě smutek. Taky absurdita a paradox. Je to silný román. Ne tloušťkou. Ale příběhem o svobodě a jejich podobách. Taky o životě v totalitní zemi. O tom, že stále znova znova někteří ztrácíme paměť, nebo si ji upravujeme podle „našich chutí“.

Pan Škvorecký dělal a dělá svým fanouškům radost ! Časové prolínání v podobě, jak to umí on, je úžasné. A pak ta lahůdka : Blběnka Cabicarová ! Čtenář si na ní pošmákne. Nádherný typ člověka, kterému bylo dáno sudičkami, že nikdy nebude umět jazyk mateřský, ale ani žádný jiný, kam zavítá. A že takových krajanů je ! Ještě, že Blběnka zůstala "Za velkou louží". Nedovedu si ji představit třeba ve Francii ( pan Zaorálek by se mohl znovu ukázat - bohužel je to teď pouze sci-fi). Oba díly mi dělají radost v knihovně.