Velmi povedené dílo. O trpaslících se mnoho nepíše a už zdaleka ne takto rozsáhle. Byl jsem na knihu moc zvědavý a nezklamala mě. Příběh vykořeněného Tungdila je spletitý, plný překvapení a do poslední chvíle napínavý. Trpasličí kultura je moc pěkně vymyšlena – drží se většiny zažitých schémat (tak, jak to máme my fanoušci fantastiky rádi – pijí pivo, mají vousy, jsou dobří ve zpracování kovu a kamene, stateční bojovníci...), přitom však dodává mnoho promyšlených detailů, které správně okořeňují a tuto obdivuhodnou rasu moc pěkně vykreslují. Heitz si třeba docela šalamounsky poradil s tím, jestli trpaslice také mají vousy. Magická moc v tomto fiktivním světě je vymyšlena poměrně originálně. Také zlí alfové jako protipól elfů je zajímavý nápad, který příběhu dodal nové možnosti. Avšak oproti tomu, jak jsou trpaslíci a jejich království popsáni perfektně, docela nejasný dojem jsem měl ze zbytku „Skryté země“, některé věci mi nesedly. Sousední království mi splývala, nebyla podle mě popsána tak, jak by si možná zasloužila. Také pojmy „oběh“ a „cyklus“ byly matoucí, kvůli jejich podobnému významu jsem zpočátku netušil, o jakém časovém úseku se píše a odhadoval jsem z kontextu – možná by si zasloužilo lepší překlad. Přes tyto drobné detaily se jedná o strhující příběh, jeden ze záchytných bodů v moři fantastiky.

Zase jednou pořádné fantasy ve stylu Pána Prstenů, kterým se autor jistojistě inspiroval. To ale vůbec ničemu nevadí. Právě naopak. Trpaslíci jsou právě takoví, jací jsme si právě díky Tolkienovi mysleli. Thungdil je takový trpaslík netrpaslík, se kterým poznáte co jsou to trpaslíci vlastně za sebranku. Navíc se s ním dostanete do centra dění při záchraně Skryté země. Celá parta kolem něj byla skvělá... hlavně dvojčata, která si hned oblíbíte. Závěr byl perfektní. Fakt se mi to líbilo. Už se těším na další setkání.