Nezapomenutelný životní příběh odvážné, silné a statečné ženy v bezohledném režimu. Nemělo by se to nikdy opakovat, ale nemohu se ubránit dojmu, že se u nás tragédie odehrávají i dnes. Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale stačí se rozhlédnout kolem - kolik poctivých podnikatelů přišlo o život nebo o živnost, kolik lidí a rodin s dětmi na to doplatilo a živoří na hranici bídy a utrpení. Napíše dnes někdo z nich také svůj životní příběh? Že tento režim také není bez viny?

Knížka poměrně drobná, ale osud plný bolesti už od prvních stránek. Jako mladá studentka odchází v roce 1941 s transportem do koncentráku v Lodži. Práce v cihelně jen šatech z pytloviny, bez spodního prádla, bez bot, hlad, špína, bití, a konečně pochod smrti. Bosa, přes zmrzlou oranici utíká přes polské hranice do Čech, jsou poslední dny války, ale ani v Praze mezi svými bývalými přáteli nenachází střechu nad hlavou, spíše pomohou cizí lidé. Ani po válce na úřadech navrátivští Židy nevítají, jejich bývalý majetek je rozkraden, byty i domy zabrány a všude je jim dáváno najevo jak jsou nežádoucí. Poté se situace částečně uklidňuje, ale přichází únor 47 a s ním pokračování štvanice na nežádoucí. Hedin manžel je zatažen do procesu Slánský, se kterým se ani neznal, a posléze je popraven. Sama s dítětem, bez možnosti zaměstnání, zabavení chudého majetku, sledování Státní bezpečností, vystěhování do polozřícené boudy, a opět zima, hlad a těžká nemoc. Najde se pár odvážných přátel, ale všechna naděje na spravedlnost a klidný život v rodné zemi je pryč. Není to román, je to kus hodně těžkého života. Poprvé byla tato kniha vydána v roce 1973 v nakladatelství Publishers v Torontu.