Druhý díl se nijak neodlišuje od prvního. Jde o klasickou fantasy. Černobílé postavy tu jsou stále, ale to prostě k tomuto žánru patří. SPOILER ALERT Mně spíš vadí, že mi přišel zápas se zlem příliš snadný. Řeči, které vedou hlavní postavy o tom, jak nemožný úkol před sebou mají, mě příliš nepřesvědčily. Vše jim hladce vychází, nikde žádná zrada. Když už to vypadá, že silnější nepřítel některou z kladných postav třeba i zabije, tak ona nakonec stejně přežije. Léčitelé tohoto světa umí opravdu zázraky. Aby kniha byla napínavější, musely by postavy zažívat mnohem víc ohrožení. Já jsem místo strachu o ně měl vždy pocit, že všechno zvládnou. Taky jsem očekával trochu rychlejší děj. Celé mi to zase přišlo jako zdlouhavé přípravy na boj, na nějž čtenář čeká a který se odehraje jen na několika závěrečných stránkách. Na druhou stranu skončí to zajímavě. Zatímco první díl skončil dějově neukončen a nemá cenu ho číst samostatně. Dvojka hlavní dějovou linii ukončila, takže jsem vlastně zvědavý, jaký příběh bude vyprávět třetí díl.

Postavy jsou pořád černobílé, všechny nedostatky prvního dílu jsou zachovány. Snad jen těch "jako ve hře" příhod na cestě už není tolik. Oceňuji lepší exkurzi do Jaredovy hlavy. Jeho ukrutnosti jsou náležitě ukrutné, ne že ne. U Jareda a Arontaly mi nevadí ta černobílost. Magorů na světe bylo, je a nejspíš i bude vždycky dost. Vadí mi spíš ti křišťálově čistí hlavní hrdinové. I když Tris má v tomto směru aspoň nějaké komplikace. Také je plus, že byli trochu přiblíženi Carroway a Soterius. Celý první díl působili jako křoví (navzdory tomu, že pro Martrisův úspěch jsou důležití). I tady působili jako křoví, ale aspoň jako křoví, o kterém se čtenář něco málo dozvěděl. Jedna z věcí, co na příběhu moc nechápu, je, proč Martris nezabil Jareda už dávno. Dobře, Jared je o deset let starší, ale v době začátku prvního dílu je Martrisovi 19. Měl 19 let a silnou motivaci k tomu, aby se naučil bojovat lépe než netrpělivý Jared. K Jaredovi mi ostatně vůbec nesedí jeho dobré šermířské schopnosti. Zuřivost určitě ovlivní styl boje, ale někdo tak netrpělivý a zuřivý jako Jared by to s mečem vůbec neměl takhle umět, protože nemá vytrvalost potřebnou k tomu, aby se to naučil. I kdyby měl talent, vytrvalý a klidný Martris ho měl v 19 předčit. Když se dokázal zlepšit v boji tak, jak dokázal, za půl až tři čtvrtě roku, měl být o hodně lepší už na začátku. Martris věděl nejlépe ze všech, jaký je Jared, autorka mě nepřesvědčila, že by ho nechtěl zabít ještě před prvním dílem. Líbilo se mi rozuzlení hlavní zápletky s Obsidiánovým králem, Bavou K'aa, Lemuelem... Nechápu proč vlkodlaq píše, že to skončilo blbě a že by toto neměl být konec série. Mně to naopak připadá dost uzavřené. Jsou tam vedlejší linky, které slibují možná pokračování, čehož využívá třetí díl. Ale v tomto bodě, kdyby třetí díl nebyl, připadalo by mi to dokončené i tak. K chybám a nedostatkům překladu. Nějaký ten překlep se tam opět najde. I větší omyly. Například na str. 128 je s Astasií jako doprovod zrzavý mladík, na str. 132 je její pobočnice žena Cailan. Překlad je neobratný jako minule, ale ne tak, aby to většinu čtenářů rušilo. Spojení jako "příliš hodně času" se naštěstí neobjevují na každé stránce. Obálka je strašná. Kdo to jako je? Vzhledem k modrým asi plamenům v ruce... To má být Tris, dvacetiletý mladík? Tomu chlapovi na obrázku je nejmíň 50.