Když mi bylo 18-20 let, psala jsem si do šuplíku svůj vlastní fantasy svět. Ten příběh i jeho hrdinové už dlouho odpočívají v pokoji, až "Mystik" probudil vzpomínky na mé dávné tvůrčí záchvaty. Pro Gail Z. Martin a její knihu není ten závan nostalgie příliš dobrou zprávou. Nepovažuji se totiž za člověka s nadměrnou fantazií a musela jsem se při četbě často pobaveně usmívat, kolik shodných prvků (čti chyb) má první díl "Nekromantových kronik" s mým nedokonalým duchovním dítkem. Dobrá, když jsem po "Mystikovi" sahala, chtěla jsem klasickou hrdinskou fantasy a v tomto směru nelze mít výhrady, většina ingrediencí tady je: mágové, bojovníci, princové, princezny, králové, nemrtví + jiná krvelačná havěť, globální hrozba ve formě návratu superpadoucha. Dobro a zlo jsou zřetelně oddělené, bez šedých zón. Hlavní hrdinové jsou mladí, až na pár výjimek stěží dospělí, občas (skoro pořád) otravně natvrdlí, snaha o hlubší psychologii těch nejdůležitějších vychází naprázdno. Zápletka je jednoduchá ve stylu RPG hry - v podstatě jde o putování z bodu A do bodu B za účelem útěku, nabírání nových členů družiny, učení (všichni se stávají lepšími bojovníky, případně mágy, zkrátka s praxí stoupají na vyšší level), překonávání útrap (pokud nepomůže magie, sešle autorka ochotně boha ze stroje), plnění questů, zamilování se atd. Vše působí uměle, momenty překvapení nula a zhruba v polovině jsem se přistihla při přemýšlení, jestli vůbec má smysl pokračovat. Tou dobou už mi totiž bylo celkem jasné, že "Mystik" je určen pro méně pokročilou věkovou kategorii a do pokračování se určitě nepohrnu. Má neochota kapitulovat zvítězila, prokousala jsem se tedy až k závěrečným (extra nudným) stránkám a s úlevou knihu zavřela. Vlažné dojmy jsou podpořeny místy rozpačitým překladem a vyloženě nedbalou redakční prací, chyb v textu je mnoho. Abych nekončila tak negativně: pokud jste ve věku ústředního hrdiny prince Martrise (+/-20 let) nebo mladší, klidně si k mému hodnocení přihoďte hvězdici - mně by se to tehdy pravděpodobně líbilo. Ovšem mám už najeto mnoho literárních kilometrů, dost možná sjetý dezén, a slabší průměr mě neuspokojí. Třetí hvězdička jde na vrub sentimentu, za relativně zajímavou obálku (mám na mysli její stříbřitý efekt, nikoliv motiv stejně průměrný jako obsah knihy)... a za fakt, že jsem knihu vyhrála v soutěži a nemusela za ni naštěstí platit:-).

Tak nebyla to špatná kniha. A nebyla to dobrá kniha. Překladatel vyčerpal všechnu svou představivost, aby The Summoner přeložil jako Mystik. Je to Vyvolávač, ne? Chápu, že Vyvolávač moc nezní, ale třeba Převaděč by podle mě bylo informativnější. Nevím ale, zda je v originále dál používáno summoner nebo mystic (pak by ta volba byla srozumitelná). A po překladateli si to zjevně nikdo nepřečetl, protože chyb je tam jak naseto. Postavy jsou totálně černobílé. A děj je předvídatelný takovým tím dračákovým způsobem. Největší problém této knihy je v tom, že ji čtou dospělí. Myslím, že je spíš pro mladší čtenáře. Tak 10 až 14 let? Nebo pro ty, co ještě takových příběhů nepřečetli několik. Hvězdička za duchy a za vayash moru. A za nedobrou/nešpatnou knihu celkem. V knize vidím velký nevyužitý potenciál. Je tam zajímavé náboženství (podezřele dračákového druhu), zajímavé pojetí upírů a duchové. Ale autorka se ničemu z toho nevěnuje hlouběji a nepouští se do možností, které ta témata nabízejí. Drží se prostě té hlavní nenápadité linky a píše průměrně, takže výsledek je spíš mírně podprůměrný. A určitě jsem měla nějaké připomínky k chybám, kdy mi některé části děje nepřipadaly dost obhájené, ale nepoznamenala jsem si to a už jsem úspěšně zapomněla o co šlo. --- SPOILER --- Kromě toho, jak jsou postavy černobílé, je to také párovací klasika. Princ a princezna se do sebe zamilují. I když má princezna zrovna na výběr z několika chlapů v družině, kteří by se jí mohli zamlouvat, stejně si vybere prince (jen šťastně až na věky je zatím v nedohlednu). A když to mezi nějakými postavami zajiskří, zamilování je jisté. Nikdo neřekne: "No, já nevím. On/ona se mi ve skutečnosti nelíbí." Nebo ne tak, aby tomu čtenář věřil. Není to vyloženě špatně, ale přispívá to k celkové předvídatelnosti.