Jedna věc se Bryndzovým knihám upřít nedá, a to je neskutečná čtivost, to se ale již po několikáté opakuji. Čtenář se v ději neztrácí, vše je takové jednoduché, srozumitelné vyšetřování až do závěru. Zjištěná fakta se vysvětlují a opakují, případ ani tentokrát není nijak složitý, ano, čte se to samo. Plný počet ale nedám za ten úplný závěr, neuvěřitelné :-) !!! Ale pobavil mě, to se ani jinak říct nedá.

Kniha mne tentokrát nedokázala tak nadchnout, jako tomu bylo u předchozích případů Eriky Fosterové. I když opravdu netuším, proč? Začátek případu je výborný, vygradovaný, ale potom se poměrně dlouho víceméně řeší skutečnosti, které s vyšetřováním nemají skoro nic společného. A na můj vkus se tam toho děje docela málo. Abych ale autorovi jen nekřivdila, kniha mne i přesto nenudila a případ jako takový mne zaujal. A konec, kdy už všechno vypadá jasně, mne opravdu překvapil. Byl originální a nečekaný. Je možné, že ostatní čtenáři pachatele odhalili správně, já však ne. I když v úplném závěru už to došlo i mně - protože tam prakticky žádná jiná možnost nezbyla ;-).