Chci Tea. Chci ho mít pro sebe každý den, každou noc, každou zatracenou chvíli svého podělaného života. Vím, že si to zasloužím, jeho si zasloužím. Mám toho plné zuby. Všechno, co jsem vnímal, homofobní narážky a urážky - už je nechci snášet, aniž bych sám sebe bránil. Co je na mně horšího oproti ostatním? Ubližuju někomu? Vraždím někoho? Pohoršuju snad společnost tím, že nepatřím do správné škatulky? Ano pane spisovateli, opravdu moc jste mě překvapil tímto pokračováním. Líbilo se mi střídání pohledů. Díky tomu jsem měla možnost poznat více do hloubky i Erika. Musím napsat, že téměř po celou dobu četby, jsem se usmívala a neskutečně si to užívala. Tea mi bylo moc líto, jak bojoval se svojí špatnou zkušeností s Liborem, jak byl žárlivý a podezřívavý. Erika obdivuji za jeho trpělivost a podporu. Pochyboval jsem o šťastných koncích, i když jsem pořád doufal... Díky Teovi už vím, že existují, že to nejsou jen fantazie našich nesplněných přání. Na závěr bych chtěla napsat autorovi. Pište prosím další MM romance, jsou nádherné!!!!

První díl jsem četla už před rokem, takže jsem si vybavila už jen části, ale ten dojem, který na mě tehdy zanechal Teo, ten jsem si pamatovala. Tentokrát musím přihodit jednu *navíc, protože čtení mě bavilo o dost víc! Pominu-li zbytečně překombinovaný závěr a ty občasné zbytečné žárlivo-hysterické výbuchy, Teo mě teď vážně bavil a Erik..? Škoda, že ten chlápek není na holky ;-)