Recept na rozpuštění holky v louhu, super :). Čvachtací a blemcavé. Všechny ty kůstky, co šramotí v nádrži a lebka vynořující se ze sajrajtu, ledviny v lednici a parta zmetků hledající poklad v domě, kde hlavní hrdinka dělá něco jako správcovou. Mě to nepohoršuje. Nakonec to, že byl Hanibal sympaťák z něj přeci nedělá majitele receptu na utrpení bližních. Chápejte, mnoho receptů on vlastní :), ale utrpení v talíři dobrot hledat nejde :). Pravda, na kanibala nikdo nemá a autor už napořád bude mít tuhle nálepku, ale nemůžu si pomoci, Cari Mora mi připomíná Starlingovou, když jí dáte volnou ruku :). Klidně bych snesla další příběh. Má sice trochu jiné životní zkušenosti :), ale každý nemůže mít na růžích, nebo jehněčí kůži ustláno. Chvílemi jsem sice cítila, jako by příběhu něco chybělo. Částečně se vlekl, zároveň ale mě to nenudilo. Námět sice není bůhvíco a věci z podobného prostředí mě většinou nebaví. Spíš jsem asi sledovala autora a jeho stopu. Nebyla to ztráta času.

Druhý přešlap Thomase Harrise. Ekonomové znají termín "náklady obětované příležitosti". Harris v sobě bohužel zatím nenašel sílu pokračovat v tom, co mu jde nejlépe, tedy trýznivě, v potu tváře tesat do kamene znepokojivý příběh Hannibala Lectera. To je jeho poslání, a tam ho chceme vidět tvořit. Jeho prvotina i jeho poslední kniha jsou o dvě třídy horší, a pohříchu zbytečné, poněvadž takto umí psát tisíce autorů. Věčná škoda, protože místo průměrné knížky Cari Mora mohlo vzniknout několik kapitol ze života Hannibala, a já stále věřím, že stárnoucí Harris ještě jeden Lecterův příběh dodá. Protože o Hannibalovi dokáže psát jenom jeden člověk: Thomas Harris.