Prapory polní i volány salonní. Spolu na oji vlají. Polibky ojíněné májem i karmínem. Amor ale, nikoliv s Arésem, jen s Amorem tvoří rýmy.

Četla jsem ji už před nějakým časem, ale pravdou je, že si některé pasáže stále vybavuji do posledních podrobností, jako bych to četla před týdnem. Tak silně na mě tento příběh zapůsobil! Já vím, že je to kniha tlustá, když člověk chodí do práce, nemá na ni čas, ale přeci jen, když si ten čas najdete, tato kniha vám v hlavě zůstane. A už nikdy jména jako Pierre Bezuchov, Andrej Bolkonskij, Nataša Rostovová a desítky dalších nezapomenete. Budete si pamatovat, jak se u Slavkova těžce zranil kníže Bolkonskij, jak se z levobočka Pierra, nepraktického snílka, stal naráz jeden z nejbohatších lidí v Rusku, jak obdivoval Napoleona a jak byl pak zklamán, budete vědět, jak se v průběhu let změnila Nataša, zkrátka, budete si dlouho pamatovat spoustu věcí, událostí a dějů tak jako já. Podle mě je jen několik knih ve světové literatuře, které naprosto precizně popisují válku a její důsledky v té které zemi, vlasti autora. A k těmto nemnoha knihám určitě patří vedle knih Jih proti Severu, Na západní frontě klid, Osudy dobrého vojáka Švejka i Vojna a mír.