Rozhlasová adaptace Čapkovy Války s mloky z roku 1958 patřila ve své době k mimořádným tvůrčím počinům. Próza, v níž autor uplatnil různorodé žánrové prvky od vyprávění přes politickou úvahu, dokument či quasi vědeckou stať až k novinářské lokálce, umožnila autorce rozhlasové dramatizace Jaroslavě Strejčkové (1924) vyhnout se ustrnulým realistickým schématům a dynamizovat obdobnou "žánrovou oscilací" i scénář. Fantaskní mločí svět postavil tehdy právě se etablujícího mladého režiséra Jiřího Horčičku (1927) před neobvyklé úkoly. Díky své bytostné hravosti a radosti z vymýšlení je však zvládl na výbornou a za pomoci zvukařů a techniků dokázal před posluchači vykouzlit i takové podivnosti, jakými jsou např. mločí řeč či mločí hudba. Posloucháme-li rozhlasovou Válku s mloky takřka půl století po jejím vzniku, možná nás spíše než její tvárné výboje zaujmou interpretační výkony, s nimž se v ní setkáváme. Mistrovství Karla Högera, Jana Pivce, Františka Filipovského a mnoha dalších hereckých legend se v ní blýská v plné kráse a je vzácné svou neopakovatelností. Inscenační postupy nám však mohou připadat samozřejmé. Měli bychom si ovšem uvědomit proč: díky tomu, že se staly trvalou součástí rozhlasového dramatického umění.