Na toto hodnocení jsem si musela nechat po přečtení trochu času. Neveselé čtení. Střídají se dvě dějové linie. Dvacátá léta a příběh herečky Jarmily Horákové, která dávala do svého snu stát se herečkou a později i do svého hraní úplně vše, jako kdyby věděla, že jí není souzeno při svojí milované profesi zestárnout. Čtyřicátá léta a spisovatelka snažící se v ponuré době oživit vzpomínky na Jarmilu tím, že o ní píše divadelní hru. Styl vyprávění příběhu skutečných žen je trochu zvláštní, ale vlastně se úplně perfektně hodí k popisované době.

Od Jany Poncarové už znám jiné knihy, a tak jsem chtěla vyzkoušet další příběh z jejího pera. Nakonec jsem se rozhodla pro knihu Herečka, která vypráví příběh herečky Jarmily Horákové. A bylo to neuvěřitelně silné a dojemné. Přiznám se, že o Jarmile Horákové jsem donedávna vůbec neslyšela - možná proto, že se herecky projevovala spíše na divadelní scéně, filmů s ní mnoho nevzniklo, tudíž je její herecké umění pro současného diváka méně dostupné. Přesto se zdá, že ve své době byla velmi výraznou a talentovanou osobností tehdejšího hereckého světa. Moc mne bavilo, jak se autorce podařilo vykreslit tu dobu 20. let 20. století. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam s těma postavama byla a kráčela po jejich boku, naslouchala jejich rozhovorům a nasávala tu dobu, jejich myšlenky a ideály. O to víc mi to bylo blízké v tom, že se Jarmila Horáková blízce setkávala s velikány tehdejší avantgardy - Karlem Teigem, Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem či Jiřím Frejkou. První tři jmenovaní jsou pro mne jako milovníka literatury jména velmi dobře známá. A tak se mi v tom prostředí jejich kroužku pobývalo dobře. Autorka tu zcela logicky nechává promlouvat i další aktéry té doby, s nimiž se Jarmila Horáková herecky setkávala - potkáváme tu ve větší či menší míře třeba Andulu Sedláčkovou, Jiřího Voskovce, Lolu Skrbkovou, Stanislava Neumanna, Svatopluka Beneše, K. H. Hilara nebo Světlu Svozilovou. Což mne taky nesmírně bavilo. A pak tu je samotná Jarmila Horáková, jejíž osudy tu sledujeme a které tu jsou vykresleny neuvěřitelně živě, plasticky a tak detailně, jako bych měla tuto postavu přímo před očima, jen s ní promluvit. Ta linka, která se týká přímo jí, mne úplně vtáhla do knihy. Důvod, proč nehodnotím úplně naplno, je ta druhá dějová linka, která se tu vyskytuje. Ta je psána z pohledu herečky a spisovatelky Olgy Barényi, rodným jménem Aloisie Voznicové, která skutečně existovala a s Jarmilou Horákovou se skutečně znala. V této knize se její dějová linka zaměřuje konkrétně na to, jak psala divadelní hru inspirovanou životem Jarmily Horákové. Přiznám se, že tahle linka mne moc nebavila, ačkoliv se tím svým tématem samozřejmě vztahovala k hlavní dějové lince. Knihu jsou poslouchala v audio podobě. Namluvily to Jitka Ježková a Dagmar Čárová, které byly naprosto skvělé. Nakonec hodnotím 4 hvězdami, ten závěr knihy mne neuvěřitelně dojal a bylo mi vlastně po doposlechnutí docela smutno. Zdá se, že Jarmila Horáková byla zajímavá osobnost a její herecké nadání nesmírné, zvláště na divadle. Škoda, že dnešní divák už ji nemá možnost na divadle vidět.