Během prvních 100 stran jsem si byla jistá, že se neudržím a knihu zkrátka odložím, nebo ještě lépe vyhodím z okna. Tak neskutečně špatné to bylo, především první prolog (kniha má dva), pročíst je jím bylo téměř bolestivé. (Což je trochu zvláštní, protože obyčejně bývá prolog/první kapitola nejvytuněnější část příběhu, zkrátka na nalákání čtenářstva.) Jak jsem ale postupovala dál knihou, postupně se všechno začalo zlepšovat. Na konci už to bylo skoro na tři hvězdičky, zatímco na začátku bych dala nemilosrdnou jednu. I ty tři by ale byly málo oproti tomu, co se o knize naslibovalo. Revoluce se nekoná. Ydris žádný nový vítr do žánru nepřinesl, sága prozatím působí jak mišmaš Písně ledu a ohně, Zaklínače a Nočních běžců. Postavy jsou vyloženě archetypové, o každé z nich mám pocit, že jsem je viděla už natisíckrát. Možná s nimi autoři mají nějaké nezvyklé plány do budoucna a všechno se může obrátit o 180 stupňů, ale ať už je v plánu jakákoli neobvyklost či inovátorství, v této knize jsem to nenašla a hrdinové Ydrisu tak jsou jen ploché figurky chodící sem a dam, dělající to a ono. Dále co se postav týče, z toho, že jsem o všech četla někde jinde, vyplývá, že se o žádnou z nich nezajímám. Možná to je jejich velkým množstvím na 300 stránkách nebo byli zkrátka nudní, ale ani jedna z nich nezaujala mou pozornost a jejich osud mi byl ukradený. Tudíž mi dramatické okamžiky na konci knihy připadaly jak plytký patos. Veškeré emoce, které měly přejít na čtenáře, se minuly účinkem a mé cynické já se nezaujatě ušklíbalo nad mrtvými těly hrdinových milovaných. Další technická věc, kterou bych chtěla vytknout, jsou názvy kapitol, protože upřímně nedávají smysl. Většinou jsou pojmenovány podle postavy, z jejíž pohledu má být vypravováno, ale ne vždy to funguje. Kapitola s název Wrael najednou přeskočí k popisu z pohledu Nefrael. Další kapitola je pojmenovaná hned po třech postavách, přičemž jen dvě z nich vypravují a ta třetí se tam sice vyskytuje, ale nic z jejího pohledu není. Následná kapitola se jmenuje Slavnost mečů a popisuje stejně zvanou událost. Systém? Žádný. V textu se také několikrát objevil přítomný čas, přestože celá kniha je psána v čase minulém. Co se jazyka týče, ten je většinou jednoduchý a popisný, takže kniha díky tomu rychle odsípá, což je pěkné. Občas se snaží o lyrické popisy přírody, což se ne vždy daří, ale zas to taky není úplně hrozné. Sem tam se ale vyskytuje prazvláštní slovní obrat, který moc nedává smysl a zcela dokáže vytrhnout ze čtení. Celkově prostě takové meh, ujde to. Co ale rozhodně neušlo, byly popisy. Ty byly problémové hlavně na začátku, kdy Wraelovi trvalo něco přes stránku, než se ze zahrady dostal na balkon domu, protože po cestě musel popsat každou židli po cestě tam. Popisovány jsou nejnáhodnější předměty té nejmenší důležitosti – rozložení místností, zbroje a zbraně (v rychlých bojových scénách, kam takové popisy nepatří!), tváře náhodných lidí, které potkáme jen jednou. Popisy postav obecně nestály za nic, všechny byly popsány od hlavy k patě, schématicky a bez fantasie – jako domácí úkol dětí ze základní školy – a každé byl věnován odstavec na třetinu strany, i v nepatřičných situacích. Co ale bylo třešničkou na dortu byl popis ženských postav. Zatímcou mužů se popisuje jejich zkušenost v boji, zatvrzelý výraz, vlasy a třeba povaha, u žen se dozvíme o jejich přitažlivosti a velikosti košíčků. Všechny jsou mimochodem čarovně krásně, ale fakt že jo, a mužská postava X od ní nemůže odtrhnout zrak. Myšlenky hrdinů v kurzívě nebyly většinou nutné, kdyby tam nebyly, možná by bylo líp. Co se děje týče, tak ten hodně trpí tím, že tohle je jenom první část knihy a dějové linie jsou zkrátka v polovině. Nic není dokončeno, na konci knihy jsme v podstatě tam, kde jsme byli na začátku. Pár postav změnilo lokaci, ale to je tak všechno. Chápu, z jakého důvodu autoři Ydris rozdělili do dvou knih, ale vzhledem k ději to podle mě nebylo správné rozhodnutí. Měli děj mezi oběma knihy poupravit nějak jinak, aby zkrátka byl přítomen i v té první, ale rozumím, že si chtěli nechat velké finále na druhý díl. Na druhou stranu, pomalejší rozjezd snad umožnil čtenářům se trochu lépe orientovat ve velkém množství jmen a pojmů. Kniha má celkem dost chyb. Hodně dost. Nicméně nemůžu knize upřít posun, který udělala od první stránky ke stránce poslední. Pokud druhá polovina knihy a poté i celé ságy bude takto pokračovat, pak nevidím důvod, proč se po hvězdičkovém žebříčku nevyšplhat klidně i do silného nadprůměru čtyř (nebo dokonce pěti) hvězd. Tohle je koneckonců jen úplná rozehra celé série, ani ne jedna celá, hotová kniha. Už jen z toho důvodu, abych věděla, jak dopadla tahle, si koupím druhou polovinu. A koupila bych si ji i pouze proto, že věřím, že se autoři příště zlepší (jestli ne, napíšu recenzi dvakrát delší než tahle a bude hodně nasraná). Sice zatím nevěřím v jejich fantasy revoluci, ale kdo ví, třeba mě příště přesvědčí.

Knihu bych spíš řadila do YA žánru - navzdory deklarovanému autorskému záměru jde o průměrně napsaný, naivní pokus o high fantasy, který se dojem nápaditosti snaží vyvolat přeplácaností a náročnějšího čtenáře spíš nechtěně rozesměje než posadí na zadek. Reklamu a sebevychvalování bych autorům asi až tak nevyčítala - v dnešní době, kdy recenzenti selhávají na plné čáře a zahlcují internet nic nenapovídajícími a vesměs pochvalnými bláboly, by od domácího autora, který navíc nemá v zádech nakladatele, nejspíš byla sebevražda přiznat, že jeho dílo není revoluce a naprostá bomba. I když tím, že pro dostupnou ukázku vybrali prolog 1, si vzápětí sami podrazili nohy - tahle pasáž patří k těm nejhorším a opravdu nevyznívá tajuplně a s příslibem, jak byla asi myšlena. Shodnu se s většinou předchozích střízlivých komentářů - svět je viditelně vymyšlený s nadšením (ovšem rozhodně bližší Paolinimu než Martinovi), ale literárně se autoři zkrátka přecenili. Sloh je kostrbatý a dost úsměvně z něho vyskakují části, kdy se jeden z nich vyžívá ve snaze o poetičnost. Obohacování češtiny taky nebyl úplně dobrý nápad a místy pokusy o originalitu sklouzávají až do pitoma - nedlouhé vlasy, ne nepohledný, správcovo titulování Wraela obludníkem a tak dál. Troušení vulgarismů a použití hovorové řeči většinou působí nahodile a jako pěst na oko a naprosto se míjí účinkem. Nebylo ani potřeba otrocky následovat příručku, která tvrdí, že by se měl autor opakování slov/jmen za každou cenu vyvarovat. Obecně bych výrazně ubrala na snaze o umělecký dojem (abstraktní umění mi nevadí, ale cpát ho do klasické fantasy asi nemá moc význam - radši tu mapu, prosím) a zapracovala na poctivém psaní. Zkušeného redaktora by to opravdu chtělo, protože takhle jen autorská slepota úřadovala ve dvou. Osobně high fantasy považuju za nejobtížnější ze všech podob fantastiky a nechci podceňovat mladé nadšence, ale myslím si, že schopnost ji psát zraje ruku v ruce s věkem a i pak zůstává vzácností. Většina pokusů o epiku totiž vyznívá naivně, pateticky nebo jednoduše směšně.