Volání hvězd - kniha o velké bolesti, smutku, smrti, ale i radosti z nového života, ale to musíte mít štěstí, aby vás nesemlel počátek dvacátého století se španělskou chřipkou a světovou válkou. Kniha vypráví o třech dnech na porodnickém oddělení irské nemocnice, o nedostatku zdravotního personálu, otřesných podmínkách, o životě visícím nad tak tenoučkém provázku, že žasnete nad snahou porodní sestry zvrátit nepříznivý osud rodiček i děťátek. Kniha, která mi z paměti nezmizí.

Pokud se na tuto knihu teprve chystáte, počítejte s tím, že tohle je mimořádně smutné počtení, je tu mnohem více smrti a smutku než života a radosti. Příběh z knihy Volání hvězd se odehrává v Irsku roku 1918 a pokud jde o námět, má široký záběr. Končí první světová válka, Evropa je zmítaná epidemií španělské chřipky, v příběhu jsou i další závažná témata jako jsou boj o nezávislost Irska, poválečné trauma, neskutečná chudoba, náboženský fanatismus a v neposlední řádě odporné zneužívání sirotků církví. Většiny námětů se však děj jen lehce dotkne, nejsou rozebrány hlouběji. Jediné čeho je v knize až dost, jsou popisy zdravotních zákroků a velmi podrobné líčení porodů. Většina děje se totiž odehrává v jednom malém nemocničním pokoji, kde jsou hospitalizovány nastávající maminky, které zasáhl vir chřipky. Děj se odehrává v období pouhých tří dnů, styl autorky je ale poutavý, takže si čtenář dokáže představit atmosféru té doby. Právě tu čtivost oceňuji 3*. Celkově jsem však od knihy očekávala něco jiného. Místo podrobného popisování všech možných porodních komplikací, jsem čekala spíše větší ponor do námětů, kterých se autorka bohužel jen dotkla.