Jan Sojka coby zkušený učitel a současně i spisovatel čtenáře seznamuje s radostmi i strastmi učitelské profese, přičemž je zřejmé, že negativní fenomény jednoznačně převažují. Knihu tak lze číst jako kritickou reflexi současného (nejen středního a nejen odborného) školství, v němž se pedagog často mění v pouhopouhého vyplňovače papírových formulářů a umravňovatele nezvladatelných žáků. Právě přesné vystižení aktuálních problémů českého školství (přetížení učitelů nesmyslnou byrokracií, vyzdvihovaní samoúčelných projektů, chybějící prestiž učitelské profese přecházející dříve nebo později v syndrom vyhoření a v neposlední řadě též finanční nedoceněnost) podložené navíc empirickou zkušeností autora představuje důvody, proč by si knihu mohli/měli přečíst současní kantoři i ti, které školská problematika zajímá.