Za tento román získal autor v roce 2013 prestižní Pulitzerovu cenu. PŘÍBĚH MLADÉHO MUŽE V TOTALITNÍM REŽIMU SEVERNÍ KOREJE, PLNÝ NAPĚTÍ, PRUDKÝCH ZVRATŮ A KRUTOSTI, ALE I TOUHY PO SVOBODĚ A NEKONEČNÉ LÁSKY, KTERÁ NABÝVÁ PODOBY OBĚTI. Jako syn správce sirotčince má Pak Čun-do jistá privilegia. Není jako ostatní hoši, sirotci, které rodiče odložili cestou do některého z pracovních lágrů. Když dospěje, je odhodlán poctivě sloužit své vlasti, Korejské lidově demokratické republice. Avšak v zemi řízené nevyzpytatelným Kimem, kde člověk nemá právo na vlastní život, natožpak na identitu, kde vše je na povel a nikdo netuší, co bude zítra, v této zemi každodenního boje o holé přežití a nekonečné přetvářky ani absolutní poslušnost nikomu nezaručí, že se neocitne v pekle vězeňského dolu, odkud není návratu. Ale Pak Čun-do přežije. Přežije do chvíle, než se odhodlá získat lásku a zakusit pocit svobody… O autorovi: Adam Johnson vyučuje tvůrčí psaní na Stanford University. Jeho práce se objevují v časopisech Esquire, The Paris Review, Harper’s, Tin House, Granta a Playboy stejně jako v Best American Short Stories. Z dalších jeho prací jmenujme sbírku povídek Emporium a román Parasites Like Us (Paraziti jako my). Žije v San Francisku. „Skvěle vystavěný román, který čtenáře přenese na dobrodružnou cestu do hloubi totalitní Severní Koreje a do nejniternějších prostor lidského srdce.“ (citace k Pulitzerově ceně) „Smělý a pozoruhodný román.“ Mičiko Kakutani, The New York Times Ukázka z textu: Ka se zahleděl na čáru na nebi, kterou po sobě zanechalo letadlo, a sledoval ji očima až k obzoru. Zaplavila ho vlna nesmírného uspokojení. Den nebyl pouhá zápalka, kterou škrtnete, když všechny předchozí vyhořely. Zítra bude Sun-mun v Americe a další dny ji uvidí na místě, kde bude moci vystoupit s písní, na kterou celý život čekala. Od nynějška to nebude jen o přežití a odolnosti. A do tohoto nového dne vstupují spolu. Když Ka opětoval pohled Drahého vůdce, necítil ani špetku strachu při pohledu do očí muže, jenž bude mít poslední slovo. Vlastně byl zvláštním způsobem bezstarostný. Takhle bych se byl cítil celý život, kdybys ty neexistoval, pomyslel si. Pojednou měl pocit smysluplnosti, konečně byl svým vlastním pánem. Byl to zvláštní, nový dojem! Možná měla Wanda na mysli tohle, když tenkrát stála pod širou texaskou oblohou a ptala se ho, jestli se cítí svobodný. Je možné se tak cítit, teď už to věděl. Jeho prsty tím vřely, dech se zrychloval a ten pocit mu náhle umožnil spatřit všechny životy, které mohl prožít, a neopustil jej, ani když ho muži velitele Parka srazili k zemi a táhli jej za paty k čekajícímu havranovi.